Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Hry

U společenských a stolních her jsme se s bratrem neustále hádali a kromě toho jsem nerada prohrávala, prohra srážela mé beztak nízké sebevědomí. Zvláště ponižující bylo prohrát dámu. Máma ji nade mnou vyhrála pokaždé, nikdy nepřimhouřila oko: ať mi bylo pět nebo deset, máma zkrátka v dámě vždycky vyhrála a pokaždé se mi po prohře s nepatrným stínem ironie v hlase posmívala: tak se mi to alespoň zdálo.