Ranní úvaha: Martin Bedřich: Matteo a vrtulník na Marsu

Mezi věci, které opravdu nemám rád, patří protivné bzučení dronu, typické třeba na nějakém luzném místě, kam se člověk uchýlí v naději, že zde navzdory protipandemickým opatřením najde trochu soukromí, ticha a klidu. Ten zvuk mnou projíždí jak vrtačka dásní a obvykle ohlašuje přítomnost minimálně jednoho mladíka, který si s dronem hraje, a obvykle ještě jedné slečny, která se nepřesvědčivě tváří, že ji to hrozně zajímá.