Pověste si na zeď mapu Evropy. Vánoční Nalejvárna o světě na hraně a ekonomickém výhledu roku 2026

Milí přátelé,Vánoce jsme v Klubu rváčů pojali bilančně a s výhledem do příštích dvanácti měsíců. Symbolicky jsme vánoční Nalejvárnu otevřeli knihami. Ne jako dekorací pod stromeček, ale jako svým způsobem varováním. Radek mi zabalil Vzestup a pád třetí říše od Williama L. Shirera – knihu o tom, jak nenápadně a systematicky může společnost sklouznout k autoritářství. Jde o analýzu, jak Adolf Hitler téměř uspěl ve své snaze dobýt svět.Já jsem Radkovi dal knihu Píseň proroka od irského spisovatele Paula Lynche, dystopii zasazenou do dnešního Irska, která není ani tak o diktatuře jako takové, ale o lidské psychologii, o odmítání uvědomovat si realitu. Výstražným vzkazem působí i druhá kniha, kterou Radkovi Ježíšek donesl. Spis Když vyhraje Rusko od německého politologa Carla Masaly popisuje možný scénář vývoje bezpečnostní situace v Evropě v případě, že američtí a evropští politici a diplomaté nepřistoupí k ráznější akci vůči Moskvě.Zmíněné knihy jsou mimo jiné připomínkou, že svoboda, demokratické instituce a zdravý rozum nejsou samozřejmostí, jak se na první pohled může zdát.Na tomhle půdorysu jsme se dostali k bilanci světa kolem nás. Shodli jsme se, že uplynulý rok ukázal, jak křehké jsou věci, které jsme považovali za dané a samozřejmé. Ve Spojených státech sledujeme zpochybňování základních faktů, vědy a zdravotnictví. V Evropě zase narůstá únava, vnitřní napětí a pocit, že „to všechno nějak dopadne“. Jenže ono to samo od sebe nedopadne. Jak zaznělo v debatě, že když je pravda horší než lež, tak jenom snům věřit chceš - jak zaznívá v jedné písni od Lucie Bílé. Dostali jsme se i k výhledu roku 2026. Pro Evropu to bude test. Pokud má obstát mezi Spojenými státy a Čínou, nemá jinou cestu než hlubší integraci. Ne z ideologických důvodů, ale z čisté logiky moci, ekonomiky a bezpečnosti. Velké státy se dříve či později přestanou ptát a začnou rozhodovat. Kdo nebude čitelný, stabilní a schopný mluvit jedním hlasem, ten nebude brán vážně. To není vyhrožování, ale popis reality, kterou vidíme už dnes.Dotkli jsme se také investic a ekonomiky. Připomněli jsme, že trhy jsou cyklické a že příběh „tentokrát je to jiné“ tu už byl mnohokrát. Růst tažený úzkou skupinou titulů, ignorování ziskovosti a víra, že ceny mohou růst donekonečna, nejsou nové jevy. Důležité je být rozvážný, trpělivý a pochopit eventuelní rizika.Pozitivní kapitolou příštího období by mohla být energetika. Vývoj na trhu s plynem, postupné dohánění přenosových investic v Německu a signály z forwardových cen naznačují, že elektřina by v příštích letech nemusela být tak drahá, jak se ještě nedávno zdálo.Silným momentem debaty byla Ukrajina. Ne jako abstraktní téma zahraniční politiky, ale jako elementární otázka bezpečnosti. Stačí se podívat na mapu Evropy. Pokud Ukrajina padne, prostor mezi námi a Ruskem se dramaticky zmenší.Na závěr zazněl prostý vánoční vzkaz: užívat si každou minutu, kdy jsme zdraví a s lidmi, na kterých nám záleží. A k tomu si třeba doma pověsit na zeď mapu Evropy a občas se na ni podívat… Pomůže to držet perspektivu.Končící rok 2025 byl z našeho pohledu intenzivní. Natočili jsme 57 epizod, tedy víc než má rok týdnů. Když jsem si jednotlivé rozhovory projížděl, došlo mi, že už nejde jen o podcast v úzkém slova smyslu. Vzniklo malé médium, prostor, kde se potkává byznys, ekonomika, geopolitika, energetika, investice i česká realita. U mikrofonu se vystřídali šéfové bank, podnikatelé, manažeři, ekonomové, datoví analytici, lidé z energetiky i vysoké evropské politiky. Vyrobili jsme předvolební minisérii postavenou na datech agentury NMS, rozjeli jsme nové formáty Devítiminutovku a Inkubátor. Velký úspěch přišel s koncem roku, když jsme se dostali s podcastem do nabídky největší české online platformy Oneplay.Děkujeme všem, kdo nás letos poslouchali, sledovali a podporovali. Děkujeme týmu, bez kterého by Klub rváčů nevznikal. A těšíme se na další rok!Ondřej a Radek