Když fotbal nestačí. Klikař Ulich o cestě na burzu, investicích, síle Německa a spojení s Nedvědem

Milí rváči, vitejte u nové epizody podcastu Klub rváčů, do kterého jsme si pozvali bývalého českého fotbalového reprezentanta a nyní úspěšného podnikatele Iva Ulicha. Ten stojí v čele skupiny s miliardářem Ondřejem Tomkem, vítězem Zlatého míče Pavlem Nedvědem a podnikateli Pavlem Rejchrtem a Radkem Šenkem, která získala majoritní podíl ve fotbalovém klubu FC Hradec

Králové. Čim déle s Ivem Ulichem mluvíte, tím víc zjištujete, že jeho příběh neni klasická fotbalová kariéra s povinným dovětkem „a pak přišlo podnikánf". Je to naopak: Ivo Ulich měl od začátku plán, který

podpořil disciplínou a neustálou chutí objevovat nové věci a získávat další zkušenosti. Ulich strávil sedm let v české lize v Hradci a Slavii, aby pak zamířil do zahraničí - čtyři roky v německé Bundeslize v týmu Borussie Mönchengladbach, krátkou epizodu v japonském Vissel Kobe a nakonec angažmá v Dráždanech. Jak popsal v našem podcastu, po celou dobu hráčské kariéry věděl, že ho sport nebude živit věčně. Paralelně s fotbalem rozbíhal od roku 1997 rodinnou firmu a investoval do prvních nemovitostí. „Nechtěl jsem po kariéře skončit s prázdnýma rukama," fiká

dnes. „Sport může skončit kdykoli - a musí být na co navázat." Ten okamžik přišel, když měl ještě jistou smlouvu a možnost pokračovat v profi fotbale. Ulich ale zvolil návrat domú. „Motivace se vytrácela. Chtěl jsem se zapojit do dění ve firmě a dál ji budovat,"

popisuje. Podobně přímočarý byl i v učení se cizích jazyků, s čímž mají někteří čeští hráči překvapivě problémy i dnes. „Nevěděl jsem, kam pújdu. Chvíli to vypadalo na Francii, tak jsem si koupil

francouzský slovník. Nakonec jsem šel do Německa, ale tedy němčinu jsem nikdy moc nemusel. Tak jsem si na dovolené vypsal základní věty a učil se. A v Německu jsem šel do banky sám - praxí

se člověk naučí nejvíc." Po několika měsících už dával první rozhovor v němčině. Sice mohl zústat v německé lize, ale zvítězila touha po poznání. Misto Německa si vybral fotbal v Japonsku. „Do Japonska se člověk jen tak nedostane," řiká. Fascinovala ho tamní mentalita - pozitivní, pracovitá a kolektivní. Dělníci, kteří se ráno na stavbě společně rozcvičují. Obsluha na pumpě, která vám v několika lidech obsluhuje auto. „Zajímavý kapitalismus, trochu mixnutý komunismem," směje se. I tahle zkušenost v něm posilila přesvědčení, že svět je potřeba pořádně poznat.