#18 Moira Stewartová: Čtyři české rekordy, jeden neposlušný kotník a život, který se občas nevejde do tréninkového plánu
O epizodě podcastu
Podcast podporuje Hyve, náš první partner – s kódem KECKYACECKY máte 10 % slevu na celý sortiment na hyvenutrition.eu .
Maraton za 2:23:44, půlmaraton za 1:08:44, čtyři české rekordy a olympijské hry v Paříži. Život v tempu, při kterém si většina z nás nestihne ani zavázat tkaničky. A pak stopka.
Zatímco běžecký svět dál řešil PBčka, karbonové boty a laktátové křivky, Moira Stewartová řešila něco podstatně méně zábavného - kotník, který odmítal spolupracovat. A téměř rok bez závodění.
Jenže když z kalendáře zmizí soustředění, závody a nekonečné maratonské kilometry, najednou se v něm objeví místo na věci, které profesionální běžkyně obvykle nestíhá. Koncerty, cestování, fotografování, a možná i trochu jiný pohled na život.
V nové epizodě Kecek & Cecek jsme se proto rozhodly neptat se Moiry po stopadesáté, kolik kilometrů týdně naběhá a co snídá před maratonem. Místo toho nás zajímalo, kdo je Moira, když zrovna neběží, jestli je horší samotné zranění, nebo nejistota, kdy skončí, i jak se člověk, který běhával půlmaraton tempem 3:15/km, vyrovnává s tím, že jeho současné tělo má trochu jiné představy. A jestli se dá mezi tím vším najít radost, pro kterou před tím nebylo v tréninkovém plánu místo.
Došlo i na skotské kořeny, rodinnou běžeckou genetiku, hudební vkus, fotografické ambice a zásadní dilema: Suunto na ruce, nebo foťák na krku?
Příběh o návratu, ambicích a hledání vlastní identity za hranicemi výsledkové listiny.
Protože někdy je možná větší výkon naučit se neběhat než zaběhnout český rekord.
Podcast podporuje hyve, náš první partner – s kódem KECKYACECKY máte 10 % slevu na celý sortiment na hyvenutrition.eu .
Maraton za 2:23:44, půlmaraton za 1:08:44, čtyři české rekordy a olympijské hry v Paříži. Život v tempu, při kterém si většina z nás nestihne ani zavázat tkaničky. A pak stopka.
Zatímco běžecký svět dál řešil PBčka, karbonové boty a laktátové křivky, Moira Stewartová řešila něco podstatně méně zábavného - kotník, který odmítal spolupracovat. A téměř rok bez závodění.
Jenže když z kalendáře zmizí soustředění, závody a nekonečné maratonské kilometry, najednou se v něm objeví místo na věci, které profesionální běžkyně obvykle nestíhá. Koncerty, cestování, fotografování, a možná i trochu jiný pohled na život.
V nové epizodě Kecek & Cecek jsme se proto rozhodly neptat se Moiry po stopadesáté, kolik kilometrů týdně naběhá a co snídá před maratonem. Místo toho nás zajímalo, kdo je Moira, když zrovna neběží, jestli je horší samotné zranění, nebo nejistota, kdy skončí, i jak se člověk, který běhával půlmaraton tempem 3:15/km, vyrovnává s tím, že jeho současné tělo má trochu jiné představy. A jestli se dá mezi tím vším najít radost, pro kterou před tím nebylo v tréninkovém plánu místo.
Došlo i na skotské kořeny, rodinnou běžeckou genetiku, hudební vkus, fotografické ambice a zásadní dilema: Suunto na ruce, nebo foťák na krku?
Příběh o návratu, ambicích a hledání vlastní identity za hranicemi výsledkové listiny.
Protože někdy je možná větší výkon naučit se neběhat než zaběhnout český rekord.