Kaira a Kačer dialogy: Vděčnost z tebe dělá přijímač hojnosti. Když vysíláš vstek, přitahuješ vstek

Sledujte nás na

Instagramu Youradia 👉 https://www.instagram.com/youradio_talk/

Instagramu Kairy 👉 https://www.instagram.com/kaira.katerina/

Instagramu Martina 👉 https://www.instagram.com/kairakacer/

Podcast poslouchejte na

YRT 👉 https://talk.youradio.cz/porady/kairakacer

Spotify 👉 https://open.spotify.com/show/726vLRk4L4eqVOL2vsID3H?si=a398e9e92a474ba6

V epizodě podcastu „Kaira a Kačer“ mluví partneři Kaira a Kačer neformálně o tématu vděčnosti, přičemž často odbočují k vlastním životním příběhům. Kačer opakovaně zdůrazňuje, že žijeme v historicky nejlepší a nejbezpečnější době, kdy většina lidí má dostatek prostředků, a proto je podle něj zásadní rozvíjet vědomou vděčnost – za zdravé tělo, možnost zažívat svět smysly, za rodiče, práci, jídlo, dovolenou i za současný vztah s Kairou. Kairu vnímá jako přirozeně vděčného člověka, který má tento postoj „od malička“ a každodenně děkuje za peníze, práci i drobné radosti. Kaira sama popisuje, že vděčnost prožívá spíš vnitřně a přirozeně, během tvorby a běžných činností, než přes formální techniky, a cítí vděčnost i za těžké zkušenosti, které ji posunuly a naučily rozlišovat, co v životě chce a nechce.

Oba probírají i „stinnou stránku“ vděčnosti. Kačer připomíná Kaiřin příklad, kdy si podle svého popisu vzala veterináře „z vděčnosti“, protože jí léčil psy – čímž ilustruje, že vděčnost nesmí být důvodem ke vstupu do vztahu nebo k velkým závazkům. Kaira to zobecňuje: každá vlastnost má dvě strany a problém nastává, když člověk jedná z nevědomí, například z pocitu, že „dlužím“ druhému až po úroveň sňatku. Proto mluví o potřebě „zdravé, uvědomělé vděčnosti“ a o tom, že je důležité znát obě své stránky a „spřátelit se sama se sebou“. Vděčnost propojuje i se sebepřijetím a s tím, že je vděčná za všechny své zkušenosti, včetně rozvodů a bolestných vztahů, protože jí pomohly ujasnit si hranice a hodnoty.

Konkrétně Kačer doporučuje praktický trénink vděčnosti: každodenní psaní do deníku (za co jsem dnes vděčný), práci s papírem a tužkou, rozdělování věcí na „ano/ne“ (např. co chci dělat za práci), aby člověk poznal, co opravdu chce. Tvrdí, že nejsme to, co si o sobě myslíme, ale to, co děláme – činy vytvářejí dovednost i vnitřní nastavení (moderátor, hudebník, „vděčný člověk“). Opírá se o představu neuroplasticity: mozek je „vyjížděná dálnice“ a vděčnost se dá natrénovat stejně jako závislost nebo běh; kde je pozornost, tam teče energie.

Přidává i spirituálnější rámec (kvantová fyzika, síť realit, vibrace vděčnosti, pojem „Vakantanka“ – velký duch) a zážitek z pobytu ve tmě, kde si vizualizoval kolem hlavy čáry symbolizující vděčnost, soucit, odpuštění apod. Kaira souhlasí, ale dodává, že pro ni je někdy autentičtější rovnou „dělat“, než si psát – třeba jít běhat a při běhu vděčnost cítit. Na závěr se oba shodnou, že klíč je v tom, jak si „naladíme vlastní přijímač“; vděčnost podle nich dělá prožívání života jednodušším a je to volba, kterou může každý dělat sám za sebe.

Vděčnost, osobní zkušenosti a práce se sebou

Vděčnost jako každodenní postoj a praktický nástroj osobního rozvoje

Vděčnost – význam, každodenní projev a techniky (psaní, uvědomování si drobností), Osobní zkušenosti Kairy a Kačera s vděčností včetně vztahů, rozchodů a rodiny, Stinná stránka vděčnosti (jednání „z vděčnosti“, např. vstup do manželství), Práce s myslí: neuroplasticita, změna zaměření pozornosti, „přijímač“ reality, Role činů vs. představ: jsme to, co děláme, ne to, co si myslíme,

vděčnost, osobní rozvoj, Kaira, Kačer, partnerské vztahy, deník vděčnosti, neuroplasticita, pobyt ve tmě, Vakantanka, životní zkušenosti,

See omnystudio.com/listener for privacy information.