Válmíki

Náboženství / spiritualita

IV. 60, 61 Popis živých bytostí podle toho, zda je v nich čistota či nečistota.

JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha IV - O existenci

"Podobně jako vyroste ze semínka strom,
zrodí a rozvětví se projevený svět
podle představ a přání džívy."
(IV.17)

Z anglické verze <a href="https://archive.org/details/yv-2_20230225/mode/2up" target="_blank">Svámí Vénkatéšánandy</a> přeložila do češtiny Lenka Vinklerová <a href="https://www.samhita.cz">www.samhita.cz</a>

Předcházející: <a href="https://open.spotify.com/show/0FZanvHtg6M2Z49C83QWgl">Kniha III.</a>

Následující: <a href="https://open.spotify.com/show/01XAe5kh2cnzxhAHy3uLAB">Kniha V.</a>

VASIŠTHA pokračoval: Po stvoření se projevený svět stal nádobou naplněnou vodou, do níž živé bytosti vplouvají a z níž zase vyplouvají, a jsou jako provazem k ní připoutány svojí touhou žít. Živé bytosti, které se jako vlnky zrodily z oceánu neomezeného Vědomí, vstoupily do fyzického prostoru. Jakmile se rozvinuly prvky vzduch, oheň, voda a země, byly s nimi pevně spoutány. Tím se roztočilo kolo života a smrti. Džívové sestoupí na zem jakoby po paprscích Měsíce a vejdou do rostlin a stromů. Stanou se jakoby plody těchto rostlin a zrají v paprscích Slunce. Poté jsou připraveni ke vtělení. I v nenarozených bytostech jsou skryty nehmotné představy a podmíněnosti mysli a při jejich narození se závoj, který je zakrýval, odhrne. Některé z bytostí se rodí čisté a osvícené neboli sáttvika. Takové se již v předchozích životech odvrátily od lákadel smyslového potěšení. Jiné bytosti se zrodily, jen aby pokračovaly v koloběhu života a smrti, a jsou směsicí čistého, nečistého a temného. Některé se rodí čisté se slabou dávkou nečistoty, jsou ušlechtilých kvalit a oddané Pravdě, a takových, které jsou oproštěny od temnoty nevědomosti, je vskutku málo. Další bytosti jsou pohlceny temnotou nevědomosti a hlouposti a ti jsou jako skály a kopce. Lidé, kteří jsou naplněni čistotou a je v nich jen trocha nečistoty, se nazývají rádžasa sáttvika. Ti jsou stále šťastní, osvícení, netruchlí ani si nezoufají. Jsou nesobečtí jako stromy a jako ony zakoušejí plody svých minulých činů, aniž by způsobovali vznik nových. Žijí bez tužeb, v klidu a míru sami se sebou a tento klid neopouštějí ani v nejhorších neštěstích. Na všechny lidi pohlížejí stejně a všechny milují. Neutápí se v oceánu utrpení. Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla iluze projeveného světa?“ Člověk by se měl v těle vzdát egoismu a připoutanosti ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, prostor rozdělený není. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi. <a href="https://drive.google.com/file/d/1-FMgPHrKjLsvW29TsAjOYfJaIb1s6nQP/view?usp=drive_link " target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer">TEXT ve formátu PDF zde.</a>

Aplikace Youradio Talk

IV. 60, 61 Popis živých bytostí podle toho, zda je v nich čistota či nečistota.

Poslechněte si podcast