IV. 18 Dokud je vnímán svět objektů, nelze nahlédnout a pochopit Já.

VASIŠTHA pokračoval: Rozmanitostí, kterou v tomto stvoření vidíme, není nic jiného než zdání rozmanitosti. Zdrojem i cílem veškerého vývoje je jediné neomezené Vědomí. Během vývoje se zdá, že v neomezeném Vědomí v souladu s představami, které ve Vědomí vznikají, existuje zdání rozmanitosti. Některé představy se spolu smísí, a vytvoří tak nekonečnou pestrost. Jiné se nesmísí, ale v každé částici bytí se projeví všechny představy a tyto částice existují nezávisle jedna na druhé. Celek se nazývá absolutní Brahman.

Každý jedinec vidí jen objekty, které obsahuje jeho mysl. Pokud představy v mysli nenesou své plody, dojde v mysli ke změně. Nastává sled zrození, který odpovídá změnám v mysli, a právě takové psychologické propojení vytváří přesvědčení o skutečnosti zrození a smrti i přesvědčení o skutečnosti těla. Jakmile takové přesvědčení zmizí, ustane koloběh opakovaných zrození.

Záměna neskutečného za skutečné se děje jen kvůli tomu, že je zapomenuta Pravda. Je-li očištěna životní síla neboli prána a poznáno to, co je za pránou, pak člověk dosáhne poznání všeho, co má být poznáno ohledně činnosti mysli a opětovných zrození.

Já každé živé bytosti prochází třemi stavy, bděním, sněním a hlubokým spánkem. Tyto stavy nemají nic společného s tělem. I jejich základem je však přesvědčení o existenci živých bytostí v jediném Já, ač tato existence není skutečná. Mudrc, který se dostal za stav hlubokého spánku neboli za stav sušupta k čirému Vědomí, se vrací do zdroje, zatímco hlupák, který toho nedosáhne, je chycen v koloběhu života a smrti.

Poněvadž je Vědomí neomezené, přechází člověk z jednoho zrození do druhého i mimo hranice jednoho světového cyklu. Taková stvoření nemají konce, jedno se zjevuje uvnitř druhého, podobně jako lodyhy banánovníku vyrůstají jedna z druhé.

Není samozřejmě moudré porovnávat Brahman, jež je vším, s čímkoli jiným. Člověk by se měl dotazovat na to, co je skutečnou prvotní příčinou všech věcí a co stojí mimo všechny příčiny a následky. To je to jediné, co má smysl zkoumat, neboť to jediné je podstatné. Proč se dotazovat na to, co podstatné není?

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, strom vyroste ze semínka a přitom semínko zničí, ale Brahman vytvoří tento svět, aniž by sám sebe zničil. Strom, představující svět, se objeví, i když Brahman jako semínko zůstane tak, jak je. Proto nelze porovnávat Brahman s čímkoli jiným. Zatímco strom je hmotná věc, kterou lze popsat, Brahman je bez jména a formy. Brahman samo se stane tím, co se zdá mít zcela odlišnou povahu. Z jiného úhlu pohledu se tím však stát nemůže, neboť je věčné a neměnné.

Člověk není schopen to, co se týká Brahman, uchopit rozumem. Nelze říci, že se Brahman tím vším stane, ani že se tím vším nestane.

Nahlížíš-li na Já jako na objekt, nemůžeš uvidět pozorovatele. Dokud je vnímán svět objektů, nelze nahlédnout a pochopit Já. Vidíš-li vodu ve fatě morgáně, nevnímáš horký vzduch, jenž celý přelud vytváří. A vnímáš-li horký vzduch, potom nevidíš přelud, nevidíš vodu! Je-li pravda jedno, nemůže být pravda druhé.

Oči, které vnímají objekty světa, nevidí samy sebe. Dokud člověk prožívá představy světa objektů, nemůže pochopit Já. Brahman je jemné a čiré jako prostor. Nelze jej uskutečnit pomocí úsilí. Dokud člověk vidí to, co vidí, jako objekty, a sám sebe vnímá jako odděleného pozorovatele čili subjekt, je dosažení Brahman ještě daleko.

Teprve když zmizí rozdělení na pozorovatele a to, co je pozorováno, a když jsou oba „viděni“ jako jedné podstaty, je dosaženo Skutečnosti. Neexistuje objekt, který by měl jinou podstatu než subjekt. Ani nelze subjekt Já nahlížet, jako by šlo o objekt! Ve skutečnosti právě samotné Já, subjekt, se projevuje jako pozorovaný objekt, neboť jiný objekt vnímání tady není. Jestliže jediné, co existuje, je samo Já, pak to jistě není ani subjekt ani pozorovatel. Z takového úhlu pohledu žádné dělení nemá smysl.

***

Zkráceno - celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.