Válmíki

Náboženství / spiritualita

III. 107, 108 Lavana jako člen divokého kmene žije nečistým životem.

JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha III - O stvoření

"V zrcadle neomezeného Vědomí
je vidět bezpočet odrazů,
které vytvářejí projevený svět."
(III. 64, 65)

Z anglické verze <a href="https://archive.org/details/yv-2_20230225/mode/2up" target="_blank">Svámí Vénkatéšánandy</a> přeložila do češtiny Lenka Vinklerová <a href="https://www.samhita.cz">www.samhita.cz</a>

Předcházející: <a href="https://open.spotify.com/show/1N2vDNksgPi2ubzygOHZxs">Kniha II.</a>

Následující: <a href="https://open.spotify.com/show/57vKKdT9ycqpPJoUD9q5oX">Kniha IV.</a>

KRÁL pokračoval: Stal jsem se členem divokého kmene. Moje žena porodila dceru, která ještě zvětšila mé utrpení, a časem přibyly další tři děti. Mnoho let jsem s tímto kmenem žil a zakoušel strasti hlavy rodiny, neboť jsem musel ženu i děti živit a chránit. Sháněl jsem dříví na oheň a často trávil noci v lese. Když bylo chladno, schovával jsem se do křoví, abych se zahřál. Hlavním jídlem bylo maso z prasat. Čas běžel a já stárl. Začal jsem s masem obchodovat, nejlepší kusy jsem nosil do vesnic v horách Vindhya a tam je prodával. Co se výhodně neprodalo, to jsem rozřezal na kusy a v neskutečné špíně sušil. Často mě trápil hlad a já musel bojovat o kus masa s druhými. Celé tělo mi postupně zčernalo, až bylo jako saze. Zaměstnával jsem se nečistými činnostmi, má mysl se tudíž začala klonit k nečistému. Opustily mě dobré myšlenky a pocity, a tak jako se had zbavuje staré kůže, tak se mé srdce zbavilo veškerého soucitu. Ptákům i zvěři jsem působil nevýslovné trápení, když jsem je s použitím zbraní lovil a chytal do pastí a sítí. Rozmarům počasí jsem odolával oděný pouze bederní rouškou. Tak jsem strávil sedm let. V zajetí špatností a zlých tužeb jsem se nechal ovládat hněvem, mluvil hrubě, bědoval při nezdaru a živil se zkaženým jídlem. Unášen jako suchý list ve větru, dlouho jsem žil tak, jako by mým jediným životním posláním bylo shánět si potravu. Přišlo sucho. Vzduch byl tak horký, že to vypadalo, jako by se v něm vznášely jiskérky ohně. Les vzplanul požárem a brzy z něj zbyl jen popel. Lidé umírali hladem. Někteří podlehli přeludu faty morgány a hnali se za domnělou vodou anebo žvýkali kaménky, které považovali za kousky masa. Byli i tací, kteří v zoufalství pojídali mrtvoly a přitom si ohlodali své vlastní prsty nasáklé krví z mrtvých těl. Takové bylo šílenství způsobené hladověním. Kde kdysi stál svěží, bujný les, tam zůstalo jen rozlehlé pohřebiště. Kde dříve byla radost, tam se nyní rozléhal jen bolestný pláč umírajících. <a href="https://drive.google.com/file/d/1-LQxqvmqI3ouD_xo1fe2qzWN0T6fKw7Y/view?usp=drive_link " target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer">TEXT ve formátu PDF zde.</a>

Aplikace Youradio Talk

III. 107, 108 Lavana jako člen divokého kmene žije nečistým životem.

Poslechněte si podcast