Za to, že jsem spisovatelka, můžou mí latinskoameričtí přátelé, říká Markéta Pilátová

Při představování prožívá syndrom podvodníka. Má pocit, že by neměla říkat, že je spisovatelka, že to není pravda. „Asi už to tak je. Nesnila jsem o tom, byla to shoda všech možných náhod a díky tomu, že jsem psala do novin, jsem se pak odvážila napsat první román Žluté oči vedou domů. Byla to úplně první věc, kterou jsem napsala,” vypráví Pilátová.

Je přesvědčená o tom, že by nezačala psát, kdyby nevyjela do Latinské Ameriky. „Školský systém v České republice nás hodně formuje do takové možná někdy až falešné skromnosti a toho, že bychom neměli úplně vystrkovat růžky a být odvážní.” Latinská Amerika je podle ní nastavená úplně jinak. „Tam naopak lidi pořád něco zkoušejí. Je to takový energický náboj, když v latinskoamerických velkoměstech strávíte nějaký čas. Je to velmi krutý svět, svět sociálních rozdílů a nerovnosti, ale zároveň je to svět, ve kterém se každý snaží urvat co nejvíc té energie a přežít. Veškeré nápady, které člověk má, když je někomu svěří, tak oni vás neustále povzbuzují.”

Poslechněte si celé Interview Martina Kováře se spisovatelkou Markétou Pilátovou: