Lidé potřebují o Vánocích cítit blízkost, k tomu pomáhají tradice. Proto se k nim vrací, říká Valburga Vavřinová
O epizodě podcastu
Lidé se znovu vrací k některým vánočním tradicím. „Potřebují být vedle sebe a cítit blízkost toho druhého. A k tomu pomáhá, když třeba připravují lodičky z vlašských ořechů a dávají do toho svíčky,“ říká Valburga Vavřinová, historička a památkářka, které se zabývá především tematikou Vánoc.
O Vánocích napsala Vavřinová řadu publikací. Tématem Interview Martina Kováře bylo také to, jaké byly české Vánoce v 70. letech. „Byl to tvrdý boj. Musel se ukořistit nějaký prima stromek, borovička nebo jedlička ale skoro nebyla. Většinou to byl smrček, který opadal, než se přinesl domů,“ vzpomíná Vavřinová. Také kaprů byl v minulosti o Vánocích nedostatek. „Pamatuju si, že mě posílali s dědou, abych dělala smutné oči a přinesli jsme pěkného kapra,“ říká historička. Její tatínek ale kapra nejedl. První vzpomínka Vavřinové na Vánoce se pojí s těmi, kdy mu rodina zapomněla koupit řízky.
Vavřinová prozradila, že jako malá si moc přála chodící panenku, které tehdy na českém trhu nebyly a dovážely se ze zahraničí. V pěti letech ji o Vánocích dostala. „Od té doby ji maminka vždycky o Vánocích vyndala ze skříně z krabice, prošla se s ní po koberci a zase ji zabalila, aby se nerozbila. Ještě dneska ji mám.“ V rozhovoru zavzpomínala také na to, jak prožívala svého prvního Mikuláše. „To mi byly asi tři roky a čert mě vyděsil. Dělal ho náš soused na chalupě. Měl obrovské rohy a zvonil na velký kravský řetěz. Vyděsila jsem se tak, že jsem si to pamatovala celý život,“ dodává Vavřinová.
Pozvání do Interview Martina Kováře přijala historička Valburga Vavřinová. Poslechněte si záznam rozhovoru.
Popis podcastu
Rozhovor na aktuální téma. Na Rádiu ZET.