Badatel Jiří Padevět: Kam dojde noha ruského vojáka, tam je podle většiny ruských vládců Rusko
O epizodě podcastu
„Komunistický převrat v roce 1948 byl asi jediným ve východním bloku, u kterého přímo neasistovala Rudá armáda nebo jiné sovětské bezpečnostní složky. Nevyhnutelný byl z mnoha důvodů. Kam dojde noha ruského vojáka, tam je podle většiny ruských vládců Rusko. Bohužel došla až do Prahy. Také tady vždycky byla velká inklinace k levici. Lidé v roce 1946 masově volili komunisty a většina z nich ten únor 1948 uvítala, byť netušila věci příští,” říká badatel, spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět. „Komunisté měli v roce 1946 ve volebním programu, že budou podporovat malé živnostníky a nikdy nedopustí kolektivizaci sovětského typu. Čili další komunistická vyfabrikovaná lež. To spoustě lidí zatmělo mysl a oči a volila je,” dodává host Interview Martina Kováře na Rádiu ZET.
Podle Padevěta Vítězný únor nezačal v únoru 1948, ale už v roce 1943 dobrovolnou cestou prezidenta Edvarda Beneše do Moskvy. Doma začal už v květnu 1945. „Komunisté dodneška tvrdí, že převzetí moci se dělo ústavní cestou. To je samozřejmě lež. Byl to regulérní ozbrojený převrat, při kterém se sice nestřílelo, ale už od 23. února komunistická bezpečnost zatýkala nepohodlné lidi,” podotýká badatel. „Co tady prováděli. Od kompletního ovládnutí bezpečnosti přes pokus o bombový atentát na tři demokratické ministry po zásobení zbraní na komunistickém sekretariátu v Olomouci. Tady se připravoval převrat nebo možná dokonce občanská válka,” konstatuje.
Jakou roli měl v únoru 1948 prezident Edvard Beneš? „Byl to v první řadě muž velmi zklamaný přístupem Západu k Československu v roce 1938. Vždy se snažil o kompromis, to je to jeho pověstné stavění mostu mezi Východem a Západem. A také to byl jeho nesmiřitelný vztah k českým, moravským a slezským Němcům. Ale především už byl starší a nemocný,” zmiňuje Padevět. „Vitalita a síla, kterou podle mě potřebuje každý státník, aby zemi někam směřoval, už mu podle mě chyběla. Ale nelze říkat, že za Únor může Edvard Beneš,” zdůrazňuje. „S komunismem ani s protektorátem se nikdy úplně vyrovnat nemůžeme. V něčem jsme se zachovali velmi statečně, v něčem jsme selhali, v něčem byli naivní. Můžeme se s tím vyrovnávat, mluvit o tom a diskutovat, ale ty věci se jednou staly a nedají se odestát,” uzavírá Jiří Padevět.
Poslechněte si celé Interview Martina Kováře: