Výtvarnice Xénia Hoffmeisterová: Žijeme hrozně divně a rychle, úplně jsme zapomněli na kořeny
O epizodě podcastu
„Když si vzpomenu na svoje dětství, mám pocit, že mi je dvě stě let. Třeba když dětem řeknu, že ve městě, kde jsem vyrůstala, byl jediný telefon, ten mého dědečka. Ale existovali jsme. Všechno bylo daleko klidnější,” myslí si výtvarnice a spisovatelka Xénia Hoffmeisterová, která byla hostem Interview Hany Vítkové na Rádiu ZET.
Podle jejích slov jí samota o covidu na jednu stranu vyhovovala. „Nemůžu říct, že by to bylo frustrující. Většina mé práce je, že očekávám katastrofu. Když se dnes podívám na výstavy a knížky, které jsem dělala před covidem, tu katastrofu víceméně očekávaly. Akorát mám pocit, že katastrofa přišla, trochu jsme si na ni zvykli a nevím, jestli jsme se dostatečně poučili. To plýtvání, které kolem sebe vytváříme, je zničující,” konstatuje výtvarnice.
Co tuto výtvarnici inspiruje? „Někdy je to malinký impuls, nějaká situace, která mě výrazně osloví a začnu na základě toho pracovat. Obyčejně pracuji v cyklech. Třeba cyklus Ptačí chřipka byl úvod takového apokalyptického pocitu, který jsem začala mít, když jsem v televizi viděla lidi ve skafandrech, jak hážou ta ubohá zvířata do pytlů a likvidují je,” říká Xénia Hoffmeisterová. „Myslím, že jsme si příliš zvykli na luxus.”
Poslechněte si celé Interview Hany Vítkové: