Jediná zbraň, kterou máme, je hlas, říká mluvčí a dispečerka pražských záchranářů Jana Poštová
O epizodě podcastu
„Když po telefonu resuscitujete dospělého člověka, ani vám to nezvedá tepovou frekvenci. Je to rutinní záležitost. Přesně víte, co a kdy dělat. Samozřejmě se ale každý den potkáváte se situacemi, které vás zaskočí a které si potom odnesete a myslíte na ně třeba celý život,” přibližuje Jana Poštová práci dispečerky Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, kterou vykovává i při své hlavní práci tiskové mluvčí tamtéž. „Přijde mi strašně důležité nechat si profesní úvazek ať už s pacienty, tak i s kolegy. Při práci tiskové mluvčí je důležité navnímávat věci z provozu,” dodává host Interview Hany Vítkové na Rádiu ZET.
Na dispečinku má stále dvě až tři směny za měsíc. „Není to úplně nutné, ale je to strašná výhoda. Troufám si říct, že mě žádný novinářský dotaz na odbornou věc nemůže překvapit, protože tuto práci znám velmi dobře, byť tu terénní spíš teoreticky. V terénu jsem nikdy nepracovala, ale na stáže s kolegy tam jezdím moc ráda. Je skvělé, když se dá práce propojit s vědomostmi a člověk má kontext. Nemusí si to připravovat, vymýšlet dopředu a odříkávat, co někde přečetl,” myslí si Poštová. Zároveň připomíná, že dispečer záchranky je velmi psychicky náročné povolání.
„Jen po telefonu musíme za velmi krátkou chvíli volající přesvědčit, uklidnit a v tom nejlepším slova smyslu zmanipulovat. Zvlášť v krizových situacích je nutné, aby dělali to, co potřebujeme,” zdůrazňuje s tím, že na každého platí něco jiného a dispečer to potřebuje velmi rychle a správně odhadnout. „Volající je našima prodlouženýma rukama a očima. My si jen představujeme, jak to na místě vypadá. Zároveň jsme prvním zdravotníkem na místě a dostáváme tu největší sprchu emocí,” popisuje Jana Poštová. Dispečer záchranky je podle ní jedním z nejrizikovějších povolání co do syndromu vyhoření, které se často srovnává s řídícím letového provozu.
Jakou komunitu mají dispečeři se záchranáři? A jak vypadá psychologická péče o dispečery záchranky? Poslechněte si celé Interview Hany Vítkové: