Nedělní káva: Dagmar Ruščáková: V tátově náruči

Ta holčička už toho měla akorát. Mohly jí být tak tři roky a vytrvalým žalostným křikem sdělovala okolnímu světu, že má hlad a je strašně ospalá, aniž by byla s to se najíst nebo usnout. Jako klíště se držela svého tatínka, ušňupaný čeníšek mu tiskla na krk, a žalostnými slzami smáčela bílé tričko.