Nedělní káva: Dagmar Ruščáková: Strniště

Kdykoliv kolem té kapličky jedu, vzpomenu si. Bylo to v srpnu, po žních. Mohlo mi být tak deset, jedenáct let. Vraceli jsme se s dědou z lesa a já se zadívala přes pole. Vysoké neprostupné obilí nahradilo strniště a já dostala nápad. Nesmyslný, leč neodolatelný nápad. Poběžím přes pole až ke kapličce! Děda jen kývl, ať už si o tom myslel cokoliv.