Nedělní káva: Dagmar Ruščáková: Nepleta

Náhle otvírám oči. Snažím se rychle zorientovat. Co mě probudilo tentokrát? S nataženýma ušima poslouchám tmu. Někde u okna bzučí zmatená moucha. Trochu to zašplouchalo v trubkách ústředního topení. Nic moc. Jo, už vím! Jedou popeláři. Jen jsou ještě daleko.