Ukrajinský spisovatel a překladatel Alexej Sevruk už vypil tolik českého piva, že musí být zákonitě Čechem. Na rozdíl od mnohých Čechů však jako bohyně soucitu a milosrdenství Eleos nepolevuje v hmotné a morální pomoci svým válkou těžce zkoušeným ukrajinským krajanům. Při psaní a při běhání vyplavuje serotonin a adrenalin, od sedmnáctého kilometru se ocitá v rauši a splývá s přírodou. Dělá všechno proto, aby na psaní neměl čas, ale když si ho díky své ženě konečně vyšetří, pak mu na román stačí pár týdnů. Disponuje hlubokým vhledem nejenom do slovanských literatur, ale i do včelstev. Včely a děti dostane, kam se mu zachce. Má totiž kouzelnou flétnu, kterou své děti odvádí do říše snů. My s ním sestoupíme do říše paměti a prozkoumáme jednotlivé vrstvy jeho osobní archeologie od pražského Střížkova, přes Prosek až do Libně.