Už jako dítě jsem byl individualista a přemýšlel, jak se v lezení zlepšit, vzpomíná Adam Ondra

Náš nejúspěšnější lezec se připravuje na kvalifikační závod na olympiádu v Tokiu. Naprostá koncentrace není možná ani pět minut, osciluju mezi plným soustředěním a uvolněním, je důležité najít vteřinový odpočinek, říká. Pokaždé, když lezu, chci podat nejvyšší možný výkon, tím si simuluji vážnou situaci. Když se dívám do stěny, jsem fascinovaný skálou, cestou, linií samotnou. Těžší cesta mě láká víc než lehká, umožňuje mi dostat se na hranu fyzických a technických schopností.