HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 83: Chléb, který voní po dřevě a důvěře. Pekařství za dveřmi zahradní skříně. Marie Malá dokazuje, že poctivé řemeslo nepotřebuje velkou pekárnu

V Dolní Řasnici na Frýdlantsku najdete trochu neobvyklou pekárnu. Nemá výlohu, otevírací pult ani prodavačku. Čerstvý chléb si tu můžete vyzvednout ze samoobslužného zahradního domku přímo před domem. Za ní stojí Marie Malá, která si z původního domácího experimentu vybudovala vlastní malé pekařství. Její příběh je o trpělivosti, poctivém řemesle a také o důvěře, která mezi lidmi stále ještě funguje.

Někdy stačí docela obyčejná životní situace, aby člověka přivedla na úplně novou cestu. V případě Marie Malé to byla pandemie covidu. Stejně jako mnoho dalších lidí tehdy začala více času trávit doma. Nechtěla chodit do obchodů, a tak ji napadlo, že si zkusí upéct vlastní chleba.

Jenže začátky nebyly jednoduché. První kvásek se nepodařilo udržet a skončil dříve, než z něj mohl vzniknout pořádný bochník. Ani další pokus nepřinesl žádný pekařský zázrak – první chleba měl spíš podobu placatého disku. Přesto chutnal dobře a Marie se rozhodla, že na to přijde. Začala studovat, hledat informace a zkoušet, co dělá při přípravě těsta špatně.

Čím více se o kváskovém pečení dozvídala, tím více zjišťovala, kolik znalostí, zkušeností a trpělivosti se za obyčejným bochníkem skrývá.

Chléb postupně začal chutnat nejen rodině, ale také přátelům a známým. Marie ho vozila jako dárek a zájem o její pečení rostl. V té době byla na rodičovské dovolené a přemýšlela, jak by mohla svou pracovní budoucnost nasměrovat jinam než zpět do kanceláře. No a pečení se postupně začalo jevit jako možnost, která by mohla spojit práci s tím, co ji baví a naplňuje.

Obrátila se na úřady, zjistila, jaké podmínky musí splnit, a rozhodla se začít podnikat. Od roku 2021 peče v chlebové peci vytápěné dřevem. Z domácího koníčku se tak postupně stala práce, která dnes zabírá podstatnou část jejího života.

Základem jejího pečení je vlastní žitný kvásek. Právě na něm stojí celý proces přípravy. Marie k němu má takřka osobní vztah.

„Kvásek, to je vlastně takový zvířátko, který doma musíte prostě krmit a udržovat při životě. Ten můj se jmenuje Jarmil. Musím ho nakrmit každé ráno a každý večer. Když jedeme na dovolenou, jede Jarmil se mnou ve skleničce a ve druhé má krmení. Díky tomu mi pak za odměnu udělá krásný chlebíček,“ usmívá se Marie Malá.

Důležitá je také kvalita surovin. Marie používá mimo jiné Předměřickou mouku z Mlýnů J. Voženílek, kvalitní máslo a kmín z Farmy Adamec.

Samotné pečení v klasické chlebové peci vytápěné dřevem přitom není nic, co by se dalo jednoduše naprogramovat nebo nastavit otočením knoflíku. Než se celý proces podařilo vyladit, vyžádalo si to spoustu pokusů:

Příprava chleba začíná už předchozí večer péčí o kvásek. Následuje zadělání těsta, jeho překládání a kynutí. Samotné pečení trvá přibližně čtyřicet minut, ale skutečná práce je mnohem delší. Dnes Marie upeče okolo 60 až 80 bochníků týdně a vedle klasického chleba nabízí i žitný chléb se semínky, koláčky, vánočky, veky nebo plundrové pečivo.

Možná nejzajímavější část celého příběhu se ale odehrává před domem. Zpočátku Marie nechávala hotové pečivo v obyčejné bedýnce u dveří. Jak přibývalo zákazníků, pořídila samoobslužnou výdejní skříň na zahradní nářadí. Když však o ní vyšel článek v novinách a zájem prudce vzrostl, přestala stačit i ta.

Dnes už před domem stojí plnohodnotný dřevěný zahradní domek z Bauhausu.

Kolik Marie napeče týdně bochníků, vánoček, koláčů a dalších pekařských dobrot? a Jak moc je náročná práce malého lokálního pekaře?

Nejen na tyto, ale i další otázky, najdete odpovědi v dalším pokračování naší podcastové série.

Příjemný poslech!