Musím být neustále online a relevantní?

Mít profil na sociálních sítích už se prakticky rovná plnému pracovnímu úvazku. Vykurátorovaný grid, sbírka rozkošných chlupatých mikrofonků, hodiny stříhání a titulkování, hlídání aktuálních trendů. Existujeme, pokud to každý den nedokazuje nové stories v ultraHD rozlišení? A máme vůbec nějaké názory, pokud jimi pravidelně nekrmíme Metu a podobné hodné korporace, které přece jen chtějí, abychom si byli*y blíž?

V prvním díle letošního roku si povídáme o tom, jak (ne)zvládáme čelit tlaku sociálních sítí. A taky přibližujeme, jak se s tím popasováváme při spoluvedení nezávislého feministického média. Dneska už totiž nestačí vydávat magazín, mít komunitní kavárnu nebo třeba provozovat porodnici. Všichni*všechny o tom taky musí sdílet příspěvky, natáčet a soutěžit o pozornost stále unavenějších sledujících. Jak obstát v křeččím kole neustálého postování? A je vůbec možné z něj udělat salto ven?