Lenka Dusilová: Nejvíc mě sepsul Jiří Černý. V hudbě jsem našla dobrodružství (215)

Nikdo na české scéně nezpívá jako ona. Během uplynulých tří dekád prošla ohromnou proměnou: od rockové divoženky 90. let, přes popové úspěchy až k svébytným experimentům na pomezí žánrů. V každém ze „svých světů“ působí přirozeně a pokorně. Hlasem vás ve stejné vteřině pohladí i sejme. A přitom málem skončila jako strojařka! Lenka Dusilová slaví padesátiny a ohlíží se za vším, čím si prošla.

Některé věci si prostě sami najdou správnou konstalaci. Jako kulisy tohoto rozhovoru. A tak s Lenkou Dusilovou nakonec po různých peripetiích sedíme ve ztichlé redakci. A místo domluvených čtyřiceti minut si povídáme hodinu, dvě... A pomalu rozplétáme výjimečný příběh, který není pro českou populární hudbu vůbec typický.

Lenka mluví otevřeně o svých začátcích, vzestupech i pádech, o důležitých setkáních a spolupracích, o tvrdé kritice, jak si ulítla, i o léčivé síle terapie, hudby, rodinných traumatech, mateřství. A také o tom, jak dnes nachází společnou řeč s mladší generací.

Začneme u té malé holky z Karlových varů, co ráda jezdila na vandry a zpívala se starším bráchou a mámou písničky.