Byl jsem naivní. A nelituju toho.

Pountíku, v roce 2017 jsem měl dobře rozjetou agenturu a čekal příchod svého prvního syna. Logika a tabulky velely jasně: zůstaň u jistoty a vysokého příjmu. Já jsem ale udělal naprosto nelogický krok, všeho jsem nechal a šel psát knihu o duchovních tématech.

Z pohledu tvrdé racionality to bylo neuvěřitelně naivní. Ale z pohledu mého života to byla ta nejvyšší moudrost.

V dnešní epizodě se podíváme na to, proč byste při těch nejdůležitějších životních křižovatkách měli občas zahodit Excel, odložit kalkul a dovolit si být trochu "blázni". Představím vám koncept, kterému říkám vědomá naivita .

O čem se v epizodě mimo jiné bavíme:

• Proč nás chytrá a logická rozhodnutí často drží v paralýze a brání nám žít.

• Jak se etymologický původ slova "naivita" liší od toho, jak ho vnímáme dnes.

• Co nás o partnerských vztazích a přátelství učí Erasmus Rotterdamský a jeho slavná kniha Chvála bláznivosti .

• Proč se podle biblických textů i Pabla Picassa musíme stát znovu dětmi, abychom dosáhli skutečného mistrovství a naplnění.

• Jak rozpoznat rozdíl mezi hloupostí a otevřenou, živou naivitou.

Přijde mi, že občas člověk přesně neví, co je jeho cíl, ale zná ten správný směr. A k tomu, abyste tím směrem vykročili, potřebujete kromě odvahy právě i špetku naivity.

Chcete se mnou vyrazit na doprovázenou pouť?

Napište mi na: ⁠www.tomasgavlas.cz