Řemeslo ve věku AI a robotizace. Pořád má zlaté dno?

Slíbili jsme to na konci dvacátého dílu a slib plníme: v tomto díle jsme se bavili o tom, jestli je řemeslo zaručená pojistka před AI. Před pěti lety jsme si všichni mysleli, že automatizace nejdřív sežere manuální práci a ta znalostní to přežije.

A stalo se to přesně naopak.

Jdi na řemeslo radí lidi, kteří si řemeslníka ani neobjednávají

Martinovi vadí hlavně to, kdo tu „řemeslnickou“ radu dává. Většinou to jsou lidi, kteří řemeslo nedělají. A často za řemeslníky ani neplatí: doma si věci bastlí sami nebo je nechávají vyhnít.

Jak říká Martin: „Projděte se bohatou vilovou čtvrtí v Praze a zeptejte se, kdy u nich byl naposledy třeba kominík.“

Tolik ke zlatému dnu.

Roman si pro změnu vyjel platy. Obkladač bere zhruba 63 procent celostátního mediánu, plynař skoro dvojnásobek obkladače. Takže jestli má nějaké řemeslo zlaté dno, je to spíš v tom, jak velkou odpovědnost nesete. Jasně, špatně vymalovaný pokoj nikoho nezabije. Ale špatně zapojený plyn ano.

A ta představa, že programátor s kilem měsíčně půjde obkládat za sedmadvacet? Roman má vysvětlení: „Možná je to zlaté dno myšlené tak, že padneš na platové dno.“

Úplně nejvíc nám ale v téhle úvaze chybí zbytek trojnožky. Učňák vás možná naučí být fachman na jednu věc, jenže vás nenaučí podnikat, jednat se zákazníky, sestavovat nabídky apod.

Uč se programovat a budeš se mít skvěle, říkali

Jo, taky to byla tutovka. Svět vám bude ležet u nohou. A pak přišla AI a drobní řemeslníci kódu, co sypali webíky jako Baťa cvičky, přišli a dál přicházejí o byznys. Nikdo tehdy neřekl: uč se programovat, ale bacha, může se to celé posrat.

Teď se to samé říká o řemeslu. Roboti jsou dneska komičtí, kdo viděl záběry z robotické olympiády, tak ví (fakt bžunda). Jenže AI byla před čtyřmi lety taky lehounce k smíchu. Fascinující, ale přece jen trochu komická.

Martin má proto na predikce alergii: nikdo z nás neumí pořádně odhadnout ani příští týden, ale budoucnost na dvacet let šmahem předvídají všichni: „Odkud to, do prdele, víte?!“

Roman přihodil kacířskou myšlenku, jestli se tím novým zlatým dnem nemyslí spíš kutilství. Proč, to si poslechněte v tomto dílu.

Pečovatelství: bude rezervace pro lidi?

Jo, a ještě jsme mluvili o pečujících profesích. Martin třeba dlouho věřil, že umírající nebudou chtít, aby je držel za ruku robot.

Dneska to drobet přehodnocuje (i když o budoucnosti všichni víme prdlačky, že ano). Proč? Pečovatelství je fyzická dřina, kterou skoro nikdo dělat nechce, a roboti se tam dřív nebo později taky dostanou, ať chceme, nebo ne.

Roman zase opravil sám sebe. Ve dvacátém dílu tvrdil, že roboti v jihlavské nemocnici rozvážejí léky. Dohledal si to: rozvážejí stravu. Léky jim tam ještě do „pazour“ nesvěřili.

A z Japonska přinesl zjištění, že stovky milionů dolarů nalité do pečovatelských robotů skončily hlavně v lůžkách s čidly. Nejtěžší je totiž naučit robota „lidský“ dotek.

Tady nám oběma sedla myšlenka z textu Billa Gatese – říká: „Některé profese necháme vyhrazené pro lidi ne proto, že by je stroje nezvládly, ale protože to tak chceme.“

Bude to možná něco jako přírodní rezervace. Dálnici přes Šumavu taky vést můžeme, a přesto to neděláme.

Kde tedy zlaté dno je?

Roman na závěr ocitoval Martinovu hlášku z dvacátého dílu: zlaté dno má státní správa. Hmm, je to legrační, protože je na tom kus pravdy – nějakou takovou zprávu v Česku vysíláme děckám: „Hele, hlavně, neblbněte, nic neinovujte, do ničeho velkého se moc nepouštějte, hlavně nepodnikejte, že ano, spíš se jenom někam zašijte.“

Schválně, napište nám: za co byste zaplatili člověku, i když to stroj udělá levněji a rychleji?

Ať už jste opravdoví řemeslníci nebo znalostní řemeslníci (pardon, pracovníci), stejně se vám může hodit vajbit s AI nástroji . A nejenom v práci, klidně v soukromí.

Třeba Romanovi rodiče nedávno řešili nové zábradlí a nemohli se rozhodnout, kolik šprušlí a jak širokých tam mít. Roman proto vyfotil rám, zadal AI, ať udělá vizualizaci, a za půl hodiny měl klikací nástroj: mohl si vybrat počet šprušlí v zábradlí, různé šířky, různé barvy. Nebo vyrobil nástroj, který ukazuje, jaký stín bude strom vrhat na zahradě, až za pár let vyroste.

Tohle si může vyvajbit každý zahradník nebo sadař a ukázat zákazníkovi výsledek dřív, než se pustí do práce. Bez jediného řádku kódu.

Ano, pochopili jste správně, teď prodáváme – náš kurz AI pro sólotvůrce . Se slevovým kódem BRIKETA ho navrch dostanete výhodněji. No, nekupte to!

A příště? Probereme software pro jednoho. Co to je? Udělátka, která nemusí do světa, stačí, když slouží vám.