Vodárenství na Slovensku tíží investiční dluh až 10 miliard eur (bezmála čtvrt bilionu korun). O tom, jak do modernizace infrastruktury zapojit soukromý kapitál a proč tradiční zdroje financování přestávají stačit, hovořili v pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz místopředseda představenstva Východoslovenské vodárenské společnosti, a.s. Daniel Krátký a předseda představenstva Východoslovenské vodárenské společnosti Dluhopisový program, a.s. Vazil Hudák. Společnost proto přichází s programem zelených dluhopisů „Voda spieva 2“ a investičním fondem H2O FUND SICAV, a.s. se startovacím kapitálem 50 milionů eur.
Vodárenská infrastruktura nejenom na východním Slovensku čelí rozsáhlým technickým i finančním výzvám. Podle vedení společnosti se investiční dluh ve slovenském vodárenství pohybuje mezi 7 a 10 miliardami eur, což v přepočtu představuje přibližně 174 až 248 miliard korun.
VVS jako největší vodárenská společnost v zemi obsluhuje více než milion koncových uživatelů a spravuje mimořádně rozsáhlou síť vodovodů a kanalizací. „Představte si, že kdybyste ty roury dali za sebe, tak je to jako z Košic až do Montrealu. Z této délky logicky vyplývá, že infrastruktura byla budována postupně, možná od padesátých let. Část této infrastruktury je už za hranicí své technické životnosti a vzhledem k jejímu rozsahu to pro nás představuje obrovské investiční výzvy,“ uvedl místopředseda představenstva VVS Daniel Krátký.
Podle něj navíc neleží odpovědnost za rozvoj kanalizačních soustav pouze na vodárenských společnostech, ale významnou roli musí sehrát také stát.
Dlouhodobé investice nelze financovat krátkodobými penězi
Dalším problémem je podle vedení společnosti dosavadní způsob financování vodohospodářských projektů. Předseda představenstva VVSDP Vazil Hudák upozorňuje, že investice do vodárenství mají návratnost v řádu desítek let, zatímco veřejné rozpočty fungují v krátkých politických cyklech.
„Investice do vodárenství a kanalizací jsou dlouhodobé investice, které vyžadují dlouhé peníze. Bohužel jsme naráželi na situaci, že většina zdrojů byla vázána na státní rozpočet, tedy na roční nebo maximálně čtyřleté cykly. Chyběla provázanost mezi dlouhodobým plánováním a finančním rámcem, který by odpovídal potřebám těchto projektů,“ vysvětlil Hudák.
Podle Daniela Krátkého se návratnost investic do vodárenské infrastruktury běžně pohybuje mezi 30 a 40 lety. Dosud se přitom rozvoj sektoru opíral především o regulované příjmy z vodného a stočného, eurofondy a veřejné rozpočty. Tyto zdroje však podle něj přestávají být dostatečné.
Evropská unie vyzývá k zapojení soukromého kapitálu
VVS se při hledání nových zdrojů financování opírá také o Evropskou strategii pro vodárenskou odolnost (EWRS). Ta podle vedení společnosti otevřeně potvrzuje, že veřejné rozpočty nebudou schopny samy zajistit potřebné investice do příslušné infrastruktury.
Evropská unie proto vyzývá členské státy k vytváření modelů, které umožní vstup institucionálních i soukromých investorů, například prostřednictvím zelených dluhopisů nebo PPP projektů.
Význam vody navíc podle evropských analýz poroste. Odhady hovoří o tom, že do roku 2030 převýší globální poptávka po vodě dostupné zdroje přibližně o 40 procent. Voda je přitom klíčová nejen pro obyvatele, ale také pro průmysl a zemědělství, které patří mezi její největší spotřebitele.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte:
- Jak probíhala restrukturalizace financování VVS v objemu 130 milionů eur.
- Proč je edukace akcionářských obcí důležitou součástí dluhopisového programu.
- Jaké další emise dluhopisů plánuje VVS v budoucnu.
- Proč Evropská unie označuje vodu za strategickou surovinu budoucnosti.
- Jaké technologické inovace chce VVS přivést do vodárenského sektoru.