FOCUS ON

Byznys

Válka skončila, jejich boj pokračoval. 60 tisíc legionářů čekaly mrazy, hlad a cesta přes Sibiř

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

První světová válka skončila v roce 1918, poslední českoslovenští legionáři se však z Ruska vrátili až o dva roky později. Petr Tolar z Československé obce legionářské v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, jak přibližně 60 tisíc vojáků čelilo občanské válce, sibiřským mrazům i hladu. Jejich ešalony fungovaly jako pohyblivá města a lodě nakonec přepravily asi 70 tisíc lidí, protože s legionáři cestovaly také rodiny, ruští emigranti a sirotci. Ani konec první světové války pro legionáře neznamenal návrat domů. V Rusku je čekaly boje občanské války a následná ostraha Transsibiřské magistrály. Do 1. září 1918 dokázali ovládnout zhruba osm tisíc kilometrů tratě.  Proti nim nestáli jen Rusové, ale také čeští a slovenští rudoarmějci. ,,Přežití bych nevztahoval pouze k přírodě, přestože tam panovalo extrémní počasí. Šlo především o džungli vztahů, politiky a konfliktu, tedy o přežití ve víru občanské války, která byla nesmírně spletitá,'' říká Tolar. Zima jako na Sibiři Náročnost pobytu na Sibiři nespočívala pouze v obrovské vzdálenosti od domova, ale také v extrémních klimatických podmínkách. V jednom z deníkových zápisů, který v rozhovoru zmínil moderátor, voják například popisoval, že si pral prádlo při teplotě minus 40 stupňů Celsia. Jednotky navíc musely zůstávat v pohybu. ,,Byla to armáda na kolečkách. Mužstvo většinou stále bydlelo ve vagonech,'' popisuje Tolar.  V obytných těpluškách vojáci spali na pryčnách a neizolované stěny utěsňovali novinami nebo prkny. Po odtání sněhu se vytvářely rozsáhlé mokřady, z nichž se vynořovala mračna komárů přenášejících nemoci. ,,Podmínky se měnily z extrému do extrému. V zimě panovaly obrovské mrazy, v létě zase parno a vlhko a nepřítelem se stávali i komáři, kteří šířili nemoci,'' popisuje Tolar. Podobně tvrdé podmínky zažívali vojáci rakousko-uherské armády na italské frontě. Bojovalo se ve vysokých polohách Alp, kde bylo nutné vybudovat a držet postavení i během zimy. Dělostřelci navíc podle Tolara někdy záměrně ostřelovali ledovcové vrcholky, aby na protivníka spustili laviny. Ledovce dodnes vydávají ostatky mužů, kteří v horách zemřeli před více než sto lety. Vařili pivo, tiskli noviny Legionářské vlaky představovaly rozsáhlé pohyblivé zázemí. Nacházely se v nich dílny na opravu zbraní a výstroje, pekárny i nemocnice. Přepravovaly se v nich také jízdní jednotky, přičemž vojáci někdy sdíleli vagon s koňmi. ,,Pohodlné to nebylo, zvířata však v zimě vytvářela alespoň trochu tepla,'' Součástí ešalonů byly dokonce pojízdné pivovary.  Ve vlacích fungovala i pojízdná redakce s tiskárnou, která každý den vydávala vlastní legionářské noviny. ,,Když tiskaři neměli stroj pevně ukotvený k podlaze vozu, při jízdě a tisku se jim posouval. Začínal třeba v zadní části vozu a během dlouhé cesty se dostal dopředu,'' popisuje Tolar. Každodenní život zpestřovaly rovněž divadelní a pěvecké soubory, které vojákům pomáhaly udržovat morálku. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:<ul><li>Jak vznikaly pojízdné pivovary na Transsibiřské magistrále?</li><li>Proč se adresa redakce legionářských novin měnila každý den?</li><li>Co se během dvou plaveb přihodilo legionářům u Singapuru?</li><li>Jak se legionáři ujímali ruských sirotků a kdo je vzdělával?</li><li>Která rčení si Češi přinesli ze zkušenosti první světové války?</li></ul>

První světová válka skončila v roce 1918, poslední českoslovenští legionáři se však z Ruska vrátili až o dva roky později. Petr Tolar z Československé obce legionářské v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, jak přibližně 60 tisíc vojáků čelilo občanské válce, sibiřským mrazům i hladu. Jejich ešalony fungovaly jako pohyblivá města a lodě nakonec přepravily asi 70 tisíc lidí, protože s legionáři cestovaly také rodiny, ruští emigranti a sirotci. Ani konec první světové války pro legionáře neznamenal návrat domů. V Rusku je čekaly boje občanské války a následná ostraha Transsibiřské magistrály. Do 1. září 1918 dokázali ovládnout zhruba osm tisíc kilometrů tratě.  Proti nim nestáli jen Rusové, ale také čeští a slovenští rudoarmějci. ,,Přežití bych nevztahoval pouze k přírodě, přestože tam panovalo extrémní počasí. Šlo především o džungli vztahů, politiky a konfliktu, tedy o přežití ve víru občanské války, která byla nesmírně spletitá,'' říká Tolar. Zima jako na Sibiři Náročnost pobytu na Sibiři nespočívala pouze v obrovské vzdálenosti od domova, ale také v extrémních klimatických podmínkách. V jednom z deníkových zápisů, který v rozhovoru zmínil moderátor, voják například popisoval, že si pral prádlo při teplotě minus 40 stupňů Celsia. Jednotky navíc musely zůstávat v pohybu. ,,Byla to armáda na kolečkách. Mužstvo většinou stále bydlelo ve vagonech,'' popisuje Tolar.  V obytných těpluškách vojáci spali na pryčnách a neizolované stěny utěsňovali novinami nebo prkny. Po odtání sněhu se vytvářely rozsáhlé mokřady, z nichž se vynořovala mračna komárů přenášejících nemoci. ,,Podmínky se měnily z extrému do extrému. V zimě panovaly obrovské mrazy, v létě zase parno a vlhko a nepřítelem se stávali i komáři, kteří šířili nemoci,'' popisuje Tolar. Podobně tvrdé podmínky zažívali vojáci rakousko-uherské armády na italské frontě. Bojovalo se ve vysokých polohách Alp, kde bylo nutné vybudovat a držet postavení i během zimy. Dělostřelci navíc podle Tolara někdy záměrně ostřelovali ledovcové vrcholky, aby na protivníka spustili laviny. Ledovce dodnes vydávají ostatky mužů, kteří v horách zemřeli před více než sto lety. Vařili pivo, tiskli noviny Legionářské vlaky představovaly rozsáhlé pohyblivé zázemí. Nacházely se v nich dílny na opravu zbraní a výstroje, pekárny i nemocnice. Přepravovaly se v nich také jízdní jednotky, přičemž vojáci někdy sdíleli vagon s koňmi. ,,Pohodlné to nebylo, zvířata však v zimě vytvářela alespoň trochu tepla,'' Součástí ešalonů byly dokonce pojízdné pivovary.  Ve vlacích fungovala i pojízdná redakce s tiskárnou, která každý den vydávala vlastní legionářské noviny. ,,Když tiskaři neměli stroj pevně ukotvený k podlaze vozu, při jízdě a tisku se jim posouval. Začínal třeba v zadní části vozu a během dlouhé cesty se dostal dopředu,'' popisuje Tolar. Každodenní život zpestřovaly rovněž divadelní a pěvecké soubory, které vojákům pomáhaly udržovat morálku. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:<ul><li>Jak vznikaly pojízdné pivovary na Transsibiřské magistrále?</li><li>Proč se adresa redakce legionářských novin měnila každý den?</li><li>Co se během dvou plaveb přihodilo legionářům u Singapuru?</li><li>Jak se legionáři ujímali ruských sirotků a kdo je vzdělával?</li><li>Která rčení si Češi přinesli ze zkušenosti první světové války?</li></ul>

Aplikace Youradio Talk

Válka skončila, jejich boj pokračoval. 60 tisíc legionářů čekaly mrazy, hlad a cesta přes Sibiř

Poslechněte si podcast