Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, Head Architect & Managing Partner studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví.
Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka.
„Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti.
Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad.
„ Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl, “ říká Antal.
Dřevo není marketing. Je to technický materiál
Rozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného.
„ Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou, “ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace.
„ Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima, “ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům.
Legislativa a výška: falešný problém
Často zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství.
„ Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů, “ říká Antal.
Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „ I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu, “ vysvětluje.
Co-living jako odpověď na bytovou krizi i změnu společnosti
Výrazným tématem rozhovoru je coliving. Antal zdůrazňuje, že nejde o „vyvoněné koleje“ ani mikrobyty, ale o komplexní model bydlení. „ Co-living není o minimalizaci prostoru, ale o kombinaci soukromí a sdílených kvalitních prostor, “ říká.
Model je založen na nájemním bydlení. Prodej by podle Antala celý ekosystém rozbil. Ekonomika colivingu se nepočítá na metry čtvereční, ale na uživatele. „ Počítá se na lůžko, na obyvatele. Díky tomu lze na stejné ploše ubytovat více lidí než v klasickém bytovém domě, “ vysvětluje.
Cílovou skupinou jsou lidé přibližně ve věku 20 až 35 let. Generace, která je otevřenější sdílení a zároveň čelí problémům se socializací.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
-
Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničí
-
Jaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhodování developerů
-
Proč coliving není levné bydlení, ale nový životní model
-
Jak se mění role architekta, když se stane i developerem
-
Kdy a kde dává dřevo největší smysl z hlediska investic i provozu