Ruský kapitál dál prostupuje českou ekonomikou — přes nemovitosti, fiktivní firmy i exportní kličky. Jen za dva roky bylo v Česku vypráno 100 miliard korun. Přesto zde chybí zákonný rámec, jak proti podezřelým tokům efektivně zakročit. Hosty v pořadu Rušičky na platformě FocusOn byli ekonomka Jana Matesová a právník Lukáš Kraus, kteří rozebrali nejpalčivější slabiny státu i Evropské unie.
Pražský realitní trh je dlouhodobě napjatý. Podle ekonomky Jany Matesové k tomu přispívají i investice z Ruska. Česká republika podle ní vykazuje „největší podíl ruských firem na 1000 obyvatel v celé Evropské unii.“ Objem těchto investic není dramatický na celostátní úrovni, ovšem v metropoli působí jako tlakový hrnec.
„V Praze jsou ceny bytů v průměru zhruba trojnásobné oproti zbytku republiky. A právě tyto zahraniční nákupy – často spekulativního nebo neprůhledného charakteru tu situaci ještě zhoršují,“ vysvětlila Matesová. Doplnila, že Karlovy Vary představují druhou klíčovou oblast ruského vlivu v segmentu nemovitostí.
Fiktivní firmy a rychlé převody
Vedle realit se do hry dostávají složitější finanční struktury. Podle Lukáše Krause probíhají přenosy peněz často přes společnosti založené pouze za účelem převodu. Příklad? Rychle zaregistrovaná firma v Česku, přes niž „protečou“ finance z účtu sankcionovaného ruského oligarchy. Ty se pak v řádu dní přesouvají třeba na Panenské ostrovy.
„Formálně vše odpovídá zákonu. České úřady sice transakci zachytí, někdy i pozdrží, ale nakonec musí prostředky uvolnit. Neexistuje právní možnost, jak je zadržet bez důkazu o trestné činnosti,“ popisuje Kraus jednu z největších mezer české legislativy.
Na peníze si tedy nelze sáhnout, dokud stát neprokáže jejich kriminální původ. A to je v praxi téměř nemožné — hlavně kvůli absenci spolupráce s Ruskem a dalšími postsovětskými zeměmi. „Tohle je klíčový důvod, proč musíme změnit pravidla. Teď legalizujeme špinavé peníze jen tím, že je neumíme zadržet,“ říká Kraus.
100 miliard korun za dva roky. A kolik dál?
Rozsah problému není abstraktní. Mezi lety 2021 a 2022 bylo podle Národní centrály proti organizovanému zločinu vypráno v Česku kolem 100 miliard korun. Po začátku ruské agrese proti Ukrajině se objem peněz proudících přímo z Ruska snížil — ale jen naoko.
„Nejprve klesl zhruba na třetinu, ale rychle narostl tok prostředků z tzv. třetích zemí, především ze střední Asie,“ upozorňuje Matesová. Vývozní statistiky tomu odpovídají: podle německé celní správy vzrostl například vývoz aut do Kyrgyzstánu o více než 4 000 %.
A Česká republika není výjimkou. „Vývozy do Turecka, Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu za poslední rok dramaticky rostly. Česká národní banka zároveň eviduje nárůst vkladů nerezidentů ze zemí mimo EU,“ doplňuje Kraus.
Sankce jako zbraň beze střeliva? Bez lidí a rozpočtu selhává i nejlepší zákon
Sankční zákon, přijatý v roce 2022, měl být průlomovým nástrojem české zahraniční politiky. Jenže realita implementace pokulhává. Agenda je podle zjištění expertů poddimenzován. Klíčové analytické činnosti zajišťovali na Ministerstvu zahraničí doslova čtyři lidé.
Chybí nejen lidské kapacity, ale i politická vůle změnit způsob uvažování. Podle Jany Matesové je třeba vnímat sankce jako neoddělitelnou součást právního rámce. „Mezinárodní řád bez sankcí je jako zákon bez trestů. Pokud nechceme žít ve světě, kde rozhoduje síla a ne pravidla, musíme trvat na jejich důsledném vymáhání,“ uvedla.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak se změnil charakter ruského vlivu po odhalení kauzy Vrbětice?
- Jaké konkrétní finanční mechanismy umožňují obcházení evropských sankcí?
- V čem selhává důkazní břemeno u českých soudů a jak by ho šlo obrátit?
- Co říká obranný plán NATO a jaká je v něm česká role?
- Které zákony se podařilo „propašovat“ do praxe na poslední chvíli?