Přes 55 % českých dětí ve věku 13–17 let zažilo online nadávky a urážky. Třetina šíření ponižujících fotek. A každé desáté dítě ve věku 11–14 let vykazuje příznaky závislosti na digitálních médiích. Přesto české děti ke svým prvním telefonům přicházejí dříve a jejich rodiče jsou k digitálním rizikům benevolentnější než rodičovská populace v západní Evropě. Výzkumnice nových médií Michaela Slussareff a mediální kouč a tvůrce obsahu David Vaníček se v podcastu Rušičky shodli na jednom: problém není v technologii samotné, ale v tom, že ji děti dostávají do rukou dřív, než jim někdo vysvětlí, co to obnáší. A zákaz sám o sobě to nevyřeší.
Digitální džungle: vyrůstáme v ní, ale neznáme ji
Česká republika má ve srovnání se západoevropskými zeměmi horší ukazatele v oblasti dětské online bezpečnosti. Děti se setkávají s pornografií v nižším věku a ve větším množství, rodiče jsou k digitálním rizikům tolerantnější a edukace v oblasti digitálního rodičovství systematicky chybí. Michaela Slussareff, výzkumnice nových médií a zakladatelka Slowtech Institute, přirovnává dnešní online prostředí k džungli.
„Ta digitální džungle tak vyrostla okolo nás během našeho života a my bychom měli být průvodci svých dětí — ale neumíme to, protože jsme v ní sami nevyrůstali,“ říká Slussareff.
Podobně situaci vidí David Vaníček, bývalý televizní reportér a jeden z tvůrců obsahu zaměřeného na rodičovství. Podle něj je klíčový problém právě v tom, že generace dnešních rodičů ve věku 30–40 let vyrůstala v době, kdy digitální tlak byl jen zlomkem toho současného.
„Alkohol s námi vyrůstal, drogy se okolo nás pohybovaly, dostávali jsme preventivní programy ve školách. Ale tohle vzdělání k digitálním technologiím jednoduše nemáme. A zároveň se nám automaticky nerozsvítí alarm stejně jako u alkoholu — přitom jde o stejný typ závislosti,“ říká Vaníček.
Společensky je přitom zcela nepřijatelné, aby desetileté dítě šlo do obchodu pro cigarety. Že si ale prostřednictvím telefonu sáhne na jiný typ závislosti — a rodič to mávnutím ruky přejde — to se stále považuje za normu.
Dívky, chlapci a různá rizika stejného prostoru
Digitální prostředí nepůsobí na všechny děti stejně. Výzkumy opakovaně ukazují, že dívky jsou v době dospívání ohroženy především důsledky srovnávání se s ostatními — konzumují obsah o dokonalých tělech a make-upech a jsou vystaveny sociálním tlakům, které mohou vést ke snížené sebedůvěře nebo poruchám příjmu potravy.
„Kluci jsou zase mnohem více atakovaní politickým a radikalizačním obsahem na sociálních sítích a výrazněji upadají do závislosti na videohrách. Pornografie pak má dost podobné dopady bez ohledu na pohlaví, i když i tam existují rizikové skupiny,“ vysvětluje Slussareff.
Specificky ohrožené jsou podle ní také děti s ADHD nebo na autistickém spektru, u nichž je riziko digitální závislosti výrazně vyšší. Právě pro tyto skupiny by měla existovat cílená preventivní opatření — v praxi ale zatím chybí.
Veronika Víchová, jedna z moderátorek podcastu, upozorňuje, že téma dětí v online prostoru přesáhlo rámec rodinné výchovy: Bezpečnostní informační služba (BIS) poprvé zařadila online radikalizaci dětí jako samostatnou kapitolu své výroční zprávy. Příklad toho, jak rychle algoritmus eskaluje, popsal Vaníček:
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Rušičky na FocusOn.cz nebo na YouTube a Spotify. V epizodě zaznělo ještě:
- Proč Slussareff spolupracuje s pediatry — a jak mohou být první linií prevence dříve, než dítě dostane telefon do ruky
- Co říká studie MUNI o zákazech telefonů ve školách a proč jsou výsledky překvapivě nejednoznačné
- Jak Vaníček jako rodič řeší situaci, kdy kamarádky jeho dcer mají WhatsApp — a jaký má připravený plán B, kdyby tlak byl neúnosný
- Proč mohou populistické politické systémy profitovat z regulační džungle v online prostoru — a jakou roli v tom hrají algoritmy
- Jak Slussareff pracuje se svými americkými studenty na tématu nudy — a proč je 20 minut bez telefonu pro ně větší výzva než cokoliv jiného