Česko stojí na prahu období, ve kterém se budou rozhodovat jeho příští ekonomické roky: rozpočtová disciplína, inflace, úroky i schopnost přitáhnout investice. V pořadu Deep State na platformě FocusOn to říká Martin Procházka ze společnosti Coface. Popisuje, jakým rizikům bude tuzemská ekonomika čelit, co by znamenaly štědré volební sliby pro státní finance a proč nás mohou předběhnout země, které dokážou investory obsloužit rychleji a efektivněji.
Podle Procházky jsou rozsáhlé volební sliby, jako jsou levnější energie, vyšší důchody nebo podpora hypoték, mimo finanční realitu státu . „Žádný rozpočet ani rodinný, ani státní, nemá na všechno, co bychom si přáli. Objem slibů vysoce překračuje možnosti toho, co si český stát může dovolit,“ upozorňuje.
Stát tak bude muset volit mezi dvěma cestami: získáním nových příjmů, nebo úsporami. Obě varianty politicky bolí, a proto podle něj hrozí, že stát půjde jednodušší cestou, tedy cestou vyššího zadlužování.
Růst úroků, inflace a „rozpočtová párty“
Procházka varuje, že už samotné náznaky vyšších deficitů uzavřely prostor České národní bance pro další snižování sazeb. „Ani letos, ani příští rok neuvidíme snižování úrokových sazeb. Naopak je možné, že kvůli inflačním tlakům porostou,“ říká.
To znamená dražší spotřebitelské úvěry i hypotéky. Rozdíl mezi korunou a eurem je podle něj nyní kolem 1,5 procentního bodu a může se dál zvyšovat. Zároveň ale upozorňuje na paradox: v prvních letech si lidé mohou připadat, že se mají lépe.
„Začíná rozpočtová párty. Zvýšení výdajů zlepší náladu i ekonomický růst. Ale po pár letech přijde kocovina. Kocovina v podobě inflace a stagnace reálných příjmů,“ říká.
Jako příklad uvádí Slovensko, které při deficitech nad 5 % HDP čelí stagnaci spotřeby i reálných mezd.
Reputační riziko: Babiš, Fico, Orbán. Kam bude Česko patřit?
V zahraničí se objevují otázky, zda by se Česká republika s Andrejem Babišem mohla zařadit po bok Maďarska a Slovenska. Procházka upozorňuje na dopady:
„Reputace pro Českou republiku nebude dobrá. Ztratíme vliv na evropské dění. Pánové Fico a Orbán jsou sice vidět, ale jejich reálný vliv na politiku EU je mizivý.“
Dodává, že Češi by měli být součástí bloků, které odpovídají struktuře ekonomiky, tedy spíše Německo a Polsko, nikoli „východní křídlo“.
Investice brzdí náš vývoj
Podle Procházky je omyl domnívat se, že investice brání primárně politické okolnosti. Problém je často praktický: rychlost a připravenost území.
„Česko nemá připravené průmyslové zóny pro velké strategické investice. Procesy trvají i deset let. Proto nás předbíhají Polsko, Slovensko i Maďarsko,“ říká.
Země, které dokážou investora rychle odbavit, získají klíčové projekty s vyšší přidanou hodnotou. Česko podle něj dlouhodobě selhává ve schopnosti tyto investice lákat systematicky.
Politická nestabilita? Pro investory není klíčová
Ačkoli je současná vládní koalice nejednotná, Procházka zdůrazňuje, že to samo o sobě není zásadní problém. „V základních otázkách hospodářské strategie se programy stran tolik neliší. Co by investory opravdu odrazovalo, jsou skokové změny daní, odvodů nebo pracovních povolení,“ vysvětluje. Pozitivní je podle něj i fakt, že velké změny těchto parametrů nečeká.
Česká ekonomika: zdravá, stabilní, s nejlepšími parametry v regionu
Navzdory politickému napětí je podle Procházky současný stav české ekonomiky překvapivě silný. „Máme nejvyšší hospodářský růst, nejnižší deficit k HDP, nejnižší dluh k HDP a nejnižší inflaci v regionu,“ říká.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak by vypadala česká ekonomika při deficitech na úrovni 6–7 % HDP?
- Které sektory nejcitelněji zasáhne očekávaný růst úrokových sazeb?
- Co konkrétně brání rychlé přípravě strategických průmyslových zón v Česku?
- Jaké scénáře hrozí, pokud se ČR přiblíží politickému stylu Maďarska a Slovenska?
- Za jakých podmínek by se český průmysl mohl skutečně odklonit od závislosti na Německu?