Věčné chemikálie, známé jako PFAS, jsou všudypřítomné chemikálie, které se jen velmi obtížně rozkládají. Nacházejí se v obalech, oblečení, teflonových pánvích i kosmetice – a z prostředí téměř nemizí. Společnost Photon Water nyní jako první v Česku přináší technologii, která je dokáže z vody efektivně odstraňovat. „ Nejde jen o ekologii, ale i o ekonomiku. Investice se vrací během několika let, “ říká ředitel firmy Peter Putz v pořadu Green Spin na platformě FocusOn.
„ Tyto látky můžeme najít prakticky kdekoliv. I tady ve studiu, “ říká Peter Putz. „ Mohou být v látkových potazích, čisticí chemii, plastových kelímcích, v oblečení, v teflonových pánvích, v kosmetice, v hasicích pěnách nebo třeba v lyžařských voscích. “
Podle něj mají PFAS látky unikátní vlastnosti, které z nich udělaly nepostradatelnou součást moderní výroby. „ Jejich kouzlo spočívá v odpudivosti vody a tuku. Proto se používají všude, kde je třeba, aby materiál nepropouštěl tekutiny nebo se na něj nic nelepilo, “ vysvětluje. „ U některých aplikací jsou těžko nahraditelné. Něco se dá, něco se nedá. “
Věčné chemikálie s extrémně pevnou vazbou
Podle odborníků jde o tisíce různých látek. „ Číslo 4700 už dnes neplatí. Může jich být deset i dvacet tisíc. Liší se strukturou, ale všechny mají společné jedno: vazbu uhlíku a fluoru, což je chemicky jedna z nejpevnějších vazeb vůbec, “ vysvětluje Putz.
Právě tato pevnost dává PFAS látkám jejich neblahou pověst „věčných chemikálií“. „ Rozložit se téměř nedají. Proto se hromadí v půdě, vodě i v organismech, “ dodává.
Plíživá hrozba s dopadem na zdraví
Putz upozorňuje, že dopady PFAS nejsou okamžité, ale kumulativní. „ Je to plíživý kontaminant. Nezjistíte, že by vám zrovna dnes bylo špatně, ale látky v těle působí nenápadně, dlouhodobě, “ říká.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil bezpečný týdenní příjem těchto látek na pouhých 4,4 nanogramu na kilogram váhy člověka. „ I kdyby člověk snědl jídlo s desítkami nanogramů, nejde o nervově paralytický jed. Ale už samotné stanovení limitu ukazuje, že problém je reálný, “ doplňuje.
Podle Putze je pozitivní, že se situace konečně sleduje. „ Limity se mohou v budoucnu měnit, ale důležité je, že už dnes existují a máme o čem mluvit, “ říká.
Nejde se tomu vyhnout. Pomoci musí stát
Na otázku, jak se může člověk PFAS vyhnout, Putz odpovídá s nadsázkou: „ Asi jedině návratem do jeskyní. “ Podle něj se běžný spotřebitel kontaktu s těmito látkami vyhnout nemůže. „ Je to spíš na autoritách, aby se produkce a množství PFAS v životním prostředí postupně snižovalo. V průběhu let by se tak mohlo dosáhnout toho, že jich kolem nás bude méně, “ dodává.
Jako příklad uvádí Dánsko, které už v roce 2020 zakázalo PFAS v obalech na potraviny. „ Je to správný krok, ale žádné řešení není dokonalé. I výroba papíru, který tyto obaly nahrazuje, spotřebuje obrovské množství chemikálií a vody, “ říká.
Česká voda je kvalitní, ale ne navždy
Česká republika má zatím podle Putze výhodu v tom, že systém úpraven a čistíren vody je na vysoké úrovni. „ Máme štěstí na geografickou polohu i na odbornost lidí. Pitná voda v Česku je kvalitní a není důvod k panice, “ říká.
Zároveň ale upozorňuje, že problém se může objevovat například lokálně. „ Nelze říct, že to tak bude navždy. V některých oblastech mohou být vyšší koncentrace PFAS, ale tam, kde fungují moderní úpravny vody, je riziko minimální, “ dodává.
Když průmysl čistí vodu a ještě šetří
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Kde přesně se PFAS nacházejí a proč se jim běžný člověk nevyhne?
- Jak funguje technologie, která je dokáže z vody odstranit?
- Jak se může investice do ekologických zařízení průmyslové firmě vrátit?
- Jaké jsou limity PFAS ve vodě a jak se mění jejich regulace?
- Proč je český přístup k „věčným chemikáliím“ zatím spíše výjimkou v Evropě?