Od uhlí k solárům: Jak Česko zvládá energetickou revoluci

Česko si nedávno vyzkoušelo, jak vypadá „blackout“. Nebyl to konec světa, ale varování. Energetická soustava, stavěná na uhlí a jádro, musí zvládnout tisíce malých solárních zdrojů, chytré měniče i nová pravidla pro sdílení elektřiny. Co nás čeká a jak se mění pravidla hry? Odpovědi přináší pořad Amper na platformě FocusOn, kde o budoucnosti české energetiky debatovali Pavel Hrzina z ČVUT a právník Pavel Doucha.

Rozhovor odstartoval pohledem na nedávný výpadek elektřiny, který byl médii označován za „polo-blackout“. Podle Pavla Hrziny však situace nebyla tak dramatická:
„Byl to v podstatě dvou až tříhodinový výpadek. Pod pojmem blackout si představíme katastrofické filmy, a to se tady nestalo, i když samozřejmě vznikly hospodářské škody,“ uvedl.

Zdůraznil, že současná elektrizační soustava byla desítky let budována pro centralizované zdroje, zejména uhelné a později jaderné elektrárny. „Najednou jsme se dostali do situace, kdy je nutné zapojit i malé výrobce, a to je pro síť obrovská změna. Fotovoltaika je úžasný zdroj. Nepotřebuje palivo a dá se instalovat na střechy i méně kvalitní půdu. Jenže najednou máme zdroje rozptýlené všude kolem a dosavadní model to neumí dobře počítat,“ vysvětlil Hrzina.

Technické výzvy: měření, regulace a stabilita sítě

Jedním z klíčových problémů je nedostatek moderních měřicích zařízení. „My nevíme, kam ta energie z malých fotovoltaik opravdu teče. Zda skončí v bojleru u sousedky, nebo až v Ostravě. To zjistíme až tehdy, když dobudujeme měření na všech odběrných místech. Zatím má Energetické datové centrum jen asi 30 tisíc klientů, ale v Česku je téměř šest milionů odběrných míst. Teprve až se tato síť pokryje, budeme schopni systém skutečně řídit,“ zdůraznil Hrzina.

Podle něj se fotovoltaika chová jako „jedna velká elektrárna“, když nad větší oblastí vysvitne nebo naopak zmizí slunce. „Když je oblačno v celých Čechách nebo na celé Moravě, celý systém reaguje stejně. Síť je proto nutné řídit jinak než doposud,“ dodal.

Kyberbezpečnost: rizika chytrých měničů a internetu

Dalším tématem byla bezpečnost nově připojovaných zdrojů a možnost centrálního řízení měničů přes internet. Moderátor se ptal, zda to nepředstavuje významné kybernetické riziko. Hrzina reagoval: „Internet je sice rychlý, ale rozhodně není tak bezpečný. Riziko je dvojí – buď se někdo zvenčí nabourá do samotného střídače, nebo výrobce zařízení může prostřednictvím aktualizací ovlivňovat jeho fungování. I proto stát nově získal možnost určit, která zařízení určitého původu se v Česku nesmí instalovat,“ upozornil.

Doucha doplnil ještě jeden aspekt: „U domácností může být rizikem i samotný router. Pokud si někdo koupí levnou krabičku na internetu a přes ni proudí komunikace, může to být slabina. Je proto jasné, že přijde regulace, například povinné využívání chytrých elektroměrů, které budou komunikovat přes zabezpečené sítě distributorů,“ řekl.

Legislativa: zdlouhavý proces, ale i pozitivní změny

Právní rámec zatím za technologickým vývojem zaostává. „Od roku 2005 vidíme dramatický nástup domácí výroby elektřiny, zejména fotovoltaiky. Vrchol přišel v letech 2009–2010, pak to na chvíli zamrzlo a od roku 2016 se to znovu rozjíždí díky programu Nová zelená úsporám. Regulace ale zaostává. Změnit zákon je vždy složitější než dovézt technologii z Číny,“ vysvětlil Doucha.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak vypadala konkrétní zkušenost Pavla Douchy s jeho domácí solární elektrárnou během nedávného „polo-blackoutu“?
2. Jak funguje služba, která na dálku řídí baterii v domácnosti podle cen na denním trhu?
3. Proč jsou bytová družstva podle Pavla Hrziny „nejhorším zákazníkem“ v oblasti energetiky?
4. Jaké absurdní požadavky se objevují v připravované legislativě pro větrné elektrárny?
5. Jak vypadá situace s energetikou v zahraničí, například na Floridě, ve srovnání s Českem?