Cirkulární ekonomika nebývá spojována s „wow“ efektem, přesto může rozhodujícím způsobem ovlivnit naši budoucnost. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn vysvětlila certifikační odbornice Martina Gregorová, jak funguje oběhové hospodářství, proč firmy získávají nejen environmentální, ale i ekonomické výhody, a co všechno už dnes reálně vzniká z odpadu — od asfaltových směsí z cigaretových oharků po designové batohy z automobilových čalounění. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS.
Na úvod rozhovoru zazněl jednoduchý, ale trefný příměr. Zatímco plastový kelímek z festivalu se po jediném použití stává odpadem, skleněná pivní lahev absolvuje v oběhu v průměru sedmnáct cyklů. „To je příklad cirkulární ekonomiky v praxi. Ta láhev je zálohovaná, sbírá se zpět, umývá, a znovu plní. Její životní cyklus trvá dva až tři roky,“ vysvětlila Gregorová.
Na rozdíl od lineárního modelu (vytěžit–vyrobit–vyhodit) se cirkulární ekonomika snaží zachovat hodnotu materiálu co nejdéle. I když na první pohled může být recyklace komplikovanější, například kvůli nutnosti zajišťovat zpětný odběr, v konečném důsledku přináší nižší uhlíkovou stopu. „Cílem je, aby ta spirála spotřeby nebyla příliš široká a my používali co nejméně primárních surovin,“ doplnila.
Proč se do toho vůbec pouštět? Kvůli dětem, ne dotacím
Gregorová upozorňuje, že přechod na cirkulární model často nepřináší okamžité finanční benefity. „Je to o postoji. Chceme tu být za deset, dvacet let, chceme něco předat dalším generacím. Nejde o zisky, ale o dlouhodobý směr,“ říká.
Firmám ale přece jen cirkulární přístup něco dává: nižší náklady díky menší závislosti na primárních zdrojích, lepší reputaci, větší šanci oslovit nové zákazníky a také výhodnější přístup ke kapitálu. „Banky už zohledňují, zda firma uvažuje udržitelně. Tlak přichází i od velkých odběratelů, třeba v automobilovém průmyslu,“ připomíná Gregorová. Cirkulární myšlení podle ní buduje nejen ekologickou, ale i podnikatelskou kulturu firmy.
Certifikace jako zrcadlo: co ISO firmy naučí a ověří
Jedním z hlavních témat rozhovoru bylo napojení certifikace na principy cirkulární ekonomiky. ISO normy podle Gregorové pomáhají firmám měřit, nastavovat a zlepšovat procesy. „Vnímám je jako učebnici a zároveň jako zkoušku – podle toho poznáme, jestli firma téma opravdu pochopila a implementovala,“ říká.
Například ISO 14001 se zaměřuje na environmentální řízení, ISO 50001 na energetický management a ISO 46001 na hospodaření s vodou. Gregorová upozornila, že právě téma vody firmy často podceňují: „Pitná voda se běžně používá i v technologických procesech, protože máme velké zásoby, ale to nemusí trvat věčně.“
Navíc už existují i normy přímo věnované cirkulární ekonomice – řada ISO 59000, která vysvětluje metody, nastavování procesů, práci s druhotnými materiály nebo měření efektivity. Zatím jsou však nové a v praxi se teprve rozšiřují.
Recyklace v praxi: pneumatiky, hliník i špačky
Velká část rozhovoru se věnovala konkrétním příkladům. V automobilovém průmyslu se již běžně recyklují kovové výlisky. „Odpad z hliníku zpracovávají dodavatelé a vracejí jej ve formě ingotů zpět do sléváren. Firmy se snaží zvyšovat podíl recyklátu až na 80 %,“ popisuje Gregorová.
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
Co v článku nenajdete, ale dozvíte se v podcastu:
- Jak firmy technicky uzavírají materiálové smyčky („closed loop“) v praxi?
- Které nové ISO normy už dnes přesně definují principy cirkulární ekonomiky?
- Jak banky konkrétně hodnotí „zelené“ firmy při schvalování investic?
- Jak funguje recyklace cigaretových oharků nebo pneumatik a co z nich vzniká?
- Jak se evropská legislativa promění v českém a slovenském právu a koho se dotkne?