Jiří Basl prošel během kariéry u policie i armády nejnebezpečnějšími situacemi. Dnes svoje zkušenosti předává učitelům, zdravotníkům a zaměstnancům firem. V rozhovoru pro podcast Přežít s Amarem Ibrahimem na platformě FocusOn popisuje, proč nestačí teoretická příprava, jak vypadá realistický výcvik a proč by měl být předmět osobní bezpečnosti součástí školní výuky.
Začínal v divoké Praze devadesátých let, kdy každá druhá šichta znamenala útoky, střelbu a bodání. Později se stal instruktorem speciálních jednotek, policejním vyjednavačem a nakonec metodikem pro speciální jednotky na policejním prezidiu. Jiří Basl má za sebou i dramatické zkušenosti z Afghánistánu, kde přežil čtyřhodinový útok Talibanu na hotel. Dnes všechny tyto poznatky využívá při školení měkkých cílů.
Když se teorie střetne s realitou
„Jeden průšvih je, že teorie vám nepomůže. Příručka vám řekne zachovejte klid, jednejte rychle. Jak se vždycky ptám - ukažte mi prosím nějaký mechanismus, jak to funguje," vysvětluje Basl zásadní problém současné přípravy na krizové situace.
Podle jeho zkušeností je klíčové překonat propast mezi vědomým jednáním a automatickou stresovou reakcí. „Musí to být velmi praktické. Druhá věc je rozbít některé mýty a představy těch lidí. Jsou to lidé, kteří mají představy hodně deformované filmovou tvorbou. Teprve když přijdeme a ukážeme reálné situace, ukážeme spoustu videí a příběhů, začneme náš výcvik, který je hlavně o praktických ukázkách a simulacích, tak teprve pochopí rozdíl mezi představou a realitou."
Když se objeví muž se sekerou na rodičovské schůzce
Basl pracuje s autentickými případy ze škol a institucí. Jedním z nich je příběh učitelky, kterou navštívil na rodičovské schůzce neočekávaný host.
„Na rodičovskou schůzku přišel jeden z rodičů - takový vousatý, statný pán, v ruce měl sekeru a přišel, sednul si do poslední lavice a neřekl ani slovo. Sedí vám tam člověk se sekerou a kouká na vás. Co dělat?" popisuje reálnou situace Basl.
Učitelka se zachovala příkladně - autenticky sdělila ostatním rodičům, že musí pro seznam, odešla, zavolala policii a nevyvolala paniku. „Policie provedla služební zákrok. Pán vytáhl z kapsy účtenku z OBI a řekl, že už by to nestihl do OBI si koupit sekeru, že asi chápe, že to neudělal úplně fajn."
Problém s pseudoodborníky
Basl kritizuje nárůst firem a „expertů" bez odpovídajících zkušeností: „Vyrojilo se spousta firem a odborníků. Všichni bojovali v Izraeli, všichni brali rukojmí a teď přijdou do školy a první, co ukážou - takhle se odzbrojuje nebezpečný pachatel."
Namísto toho se zaměřuje na běžnější situace: „Potřebuji připravit lidi na nebezpečné situace, které jsou běžnější. Verbální agrese, učit je vyhodnotit situaci, nepodcenit ji a vědět, jak reagovat. Nejenom jak reagovat sám, ale máte tam třeba děti - jak zvládnout děti? Ty jsou emocionální houby."
Afghánský peklo jako životní lekce
Nejdramatičtější zkušenost prožil Basl v Afghánistánu během útoku na hotel: „Bylo to čtyřhodinové peklo. Útok začal klasicky výbuchem několika kilo výbušnin, granáty vyřadili místní ochranku a pak klasický aktivní útok několika útočníků, kteří zabíjeli každého, koho potkali."
Tato zkušenost mu ukázala, jak může selhat i dokonalá příprava: „Můžete mít přípravu dokonalou, máte tři náhradní trasy útěku. Jedna nefungovala, protože byla zbořená, druhá se těžce bojovala, třetí zabarikádovaná řetězy. Příručka říká nikdy nepoužívejte výtah k nouzové evakuaci - jediný výtah byl možný způsob, jak odejít."
Celý rozhovor si můžeš pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíš:
- Jak probíhají realistické simulace útoků s využitím kaskadérů a speciálních efektů
- Proč je lepší říkat "pravděpodobně jde o cvičení" než "teď je to doopravdy"
- Jak funguje varovný systém ve školách a proč nestačí SMS zprávy
- Jaké jsou nejčastější chyby při evakuaci a proč může být nebezpečné utíkat rovnou ven
- Proč "kopnutí mezi nohy" nefunguje a jaké jsou reálné možnosti sebeobrany