Umělá inteligence je dnes téměř v každé firemní prezentaci. Jenže mezi technologickým nadšením a realitou je často propast. Mnoho společností totiž nemá ani základní data a digitalizované procesy, na kterých by AI mohla skutečně fungovat. „Firmy chtějí umělou inteligenci, ale často ještě nemají digitalizaci,“ říká podnikatel Miroslav Buček, spolumajitel společnosti AIVIRO a jeden z průkopníků českého internetu. V rozhovoru pro pořad Echo digitalizace vysvětluje, proč AI zatím nenaplňuje velká očekávání, jak může zásadně proměnit pracovní trh a proč se jednou může objevit úplně nová profese – psycholog umělé inteligence.
Podnikatelský příběh Miroslava Bučka začal už během studia v druhé polovině 90. let. Tehdy ho k programování vedla především snaha ušetřit si práci. „Vždycky říkám, že lenost je motor lidstva. Jsem líný tak, že vynaložím obrovské úsilí na to, abych si práci ušetřil,“ říká Buček.
Na vysoké škole proto vytvořil jednoduchý systém, který umožňoval studentům sdílet studijní materiály. V době, kdy ještě neexistovala dnešní diskusní fóra ani sociální sítě, šlo o poměrně inovativní řešení.
Princip fungování byl přitom založený na jednoduché psychologii. Autoři studijních materiálů byli veřejně viditelní a mohli se pochlubit kvalitou svých poznámek. „Motivací byla ješitnost těch nejlepších studentů. Chtěli ukázat, jak perfektně mají připravené podklady,“ vysvětluje Buček.
Jak vzniklo Rajče?
Nejznámějším projektem Miroslava Bučka se později stala služba Rajče, která umožňovala jednoduché sdílení fotografií na internetu a ve své době byla největší českou sociální sítí. Na začátku 21. století totiž nebylo nahrávání digitálních fotografií zdaleka samozřejmostí. „Nahrát digitální fotku na internet bylo strašně zdlouhavé. Trvalo to minuty a člověk musel fotografie ručně zmenšovat,“ vzpomíná Buček.
Řešením byl jednoduchý skript, který celý proces automatizoval. Původně šlo o osobní nástroj, ale brzy o něj začali mít zájem i další uživatelé. Tak vznikla veřejná služba pro sdílení fotografií. Buček přitom nečekal, že projekt získá tak velkou popularitu.
„Vůbec jsem nečekal, že se to tak rychle rozjede. Bylo až překvapivé, že něco podobného ještě nevzniklo,“ říká. Služba později zaujala mediální dům Mafra, který ji koupil. Buček pak projekt dál rozvíjel přibližně deset let.
Název Rajče vznikl velmi kuriozně
Zajímavý je také samotný název služby. Ten totiž nevznikl jako marketingová strategie, ale spíše náhodou.
Původně se služba jmenovala iAlbum. Buček však hledal název, který by byl jednoduchý a dobře zapamatovatelný.
„Hledal jsem název, který nebude mít nic společného s fotografiemi. Tehdy se služby jmenovaly fotoalbum.cz nebo galerie.cz,“ vysvětluje. Inspirací byl hostingový server banan.cz. Buček proto začal hledat podobně jednoduché názvy. „Hledal jsem ovoce nebo zeleninu, kde je ještě volná doména. Jediné, co bylo volné, bylo rajce.net,“ dodává.
Dnešní AI potřebuje především data
Dnes se Buček věnuje technologickému startupu AIVIRO, který vyvíjí nástroje pro automatizaci kancelářské práce. Základní princip je jednoduchý: software pomocí počítačového vidění sleduje obrazovku počítače a dokáže provádět stejné úkony jako člověk.
„Vidíme přesně to, co vidí uživatel, a dokážeme ovládat jakoukoliv aplikaci,“ vysvětluje Buček. To je podle něj zásadní rozdíl oproti mnoha konkurenčním řešením. Ta se snaží komunikovat s aplikacemi přímo přes jejich interní strukturu, což u starších systémů často není možné.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak přesně vznikl projekt Rajče a jak rychle se rozšířil mezi uživateli internetu?
- Jaké konkrétní typy kancelářských procesů dnes dokáže AI automatizovat?
- Jak funguje technologie počítačového vidění při ovládání aplikací?
- Proč většina firem zatím není připravena na masivní nasazení umělé inteligence?
- Jaké nové profese může rozvoj AI vytvořit v příštích letech?