Freeride už dávno není jen adrenalinovým koníčkem úzké skupiny nadšenců. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn s profesionálním freeriderem a horským průvodcem Robinem Kaletou se ukazuje, že freeride je sofistikovaný obor, v němž se potkává řízení rizik, práce s daty, dopady klimatické změny i ekonomika zážitkového cestovního ruchu. Každý špatný odhad počasí může znamenat statisícové ztráty – a v krajním případě i ohrožení života.
Robin Kaleta se freeridu věnuje zhruba 30 let, komerční kempy však organizuje přibližně 16 let. Za tu dobu se z volnočasové aktivity stal strukturovaný byznys s jasnými procesy, týmy a nákladovou základnou. Základní jednotkou je kemp, typicky v délce 3 až 7 dnů, přičemž kratší akce podle Kalety ekonomicky ani logisticky nedávají smysl.
Každý kemp funguje s poměrem přibližně 5 klientů na jednoho kouče, což je číslo, které není náhodné. Vyšší počet by znamenal ztrátu kontroly nad bezpečností i kvalitou služby, nižší by už ohrožoval rentabilitu. Celkově se na provozu podílí zhruba 10–12 koučů, kteří se podle náročnosti terénu dělí do více skupin.
„Máme kempy odstupňované podle úrovně. U těch základních je hodně výuky, u takzvaných powder kempů už předpokládáme, že klienti umí jezdit a jedeme primárně za nejlepším sněhem,“ vysvětluje Kaleta.
Lavina jako klíčové ekonomické riziko. 15 minut, které rozhodují
Bezpečnost není jen otázkou etiky, ale i ekonomiky. Jediný vážný incident může znamenat konec podnikání. Kaleta proto opakovaně zdůrazňuje práci s lavinovým rizikem, kde hrají roli minuty, technologie i sehranost týmu.
Zásadní je časové okno po zasypání lavinou. Tedy 15 až 20 minut, během nichž má zasypaný člověk šanci přežít, než dojde k udušení. Právě proto je klíčové, aby zásah provedla skupina na místě, nikoliv horská služba. „Největší šanci na přežití máš díky kamarádům. Horská služba se téměř nikdy nedostane včas,“ říká Kaleta.
Standardní lavinová výbava dnes zahrnuje vyhledávač, sondu, lopatu a často i lavinový batoh, který po aktivaci zvětší objem těla a zvyšuje pravděpodobnost, že člověk zůstane blíže povrchu. Naopak různé pasivní lokátory v oblečení považuje Kaleta za falešný pocit bezpečí.
„Lokátor je k ničemu. Tvůj kamarád ho nemá čím najít. Máš maximálně dvacet minut – a to je málo,“ upozorňuje.
Klimatická změna mění byznys model
Jedním z klíčových témat rozhovoru je úbytek sněhu a posun sněhové hranice. Zatímco v českých horách je sníh stále méně pravidelný, v Alpách se podle Kalety paradoxně nejlepší podmínky často objevují až v březnu a dubnu.
To má přímý dopad na poptávku i plánování. Klienti chtějí lyžovat od listopadu, ale realita čím dál častěji vyžaduje flexibilitu, přesuny a schopnost reagovat na krátkodobé předpovědi.
„Máme kempy, kde den předem oznamujeme místo srazu. Jedeme tam, kde sníh teprve má napadnout,“ popisuje Kaleta.
Tento model zvyšuje nároky na logistiku, data i zkušenosti, ale zároveň umožňuje nabídnout vyšší přidanou hodnotu: a tím i vyšší cenu služby.
Meteorologie jako konkurenční výhoda
Zásadním nástrojem se v posledních letech stala práce s meteorologickými daty. Tým Robina Kalety intenzivně využívá aplikaci Windy, přičemž spolupracuje přímo s jejími vývojáři a meteorology. Nejde jen o sledování teploty nebo srážek, ale o kombinaci více předpovědních modelů, práci s větrem, oblačností a časováním front.
„Není to o tom, že aplikace nefungují. Je to o tom, jaký model použiješ pro konkrétní místo,“ říká Kaleta. Schopnost správně číst data rozhoduje nejen o kvalitě lyžování, ale i o tom, zda se skupina vůbec vydá do terénu nebo zvolí plán B či C.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak konkrétně se rozhoduje, kam jet, když sníh ještě neleží?
- Kolik stojí jeden špatný meteorologický odhad v praxi?
- Jaké krizové situace se do článku nevejdou, ale v horách se opravdu stávají?
- Jak se mění chování klientů pod tlakem strachu a únavy?
- Co všechno musí průvodce řešit, o čem klient nemá tušení?