O epizodě podcastu
Rallye Dakar patří k nejnáročnějším motoristickým závodům na světě. O tom, co obnáší příprava, jak vysoké jsou investice a jaké dovednosti musí závodník ovládat, si povídal Amar Ibrahim v pořadu Přežít na webu FocusOn s českým dakaristou Ondřejem Klymčiwem, který má za sebou osm účastí na této legendární soutěži - čtyři na motorce a čtyři autem. Za svou jedenáctiletou kariéru startoval osmkrát jako jezdec a třikrát působil jako manažer týmu po vážném zranění. Klymčiw odhaluje, že investice do tréninku a přípravy často převyšují náklady na samotný závod, a přesto se do této extrémní výzvy opakovaně vrací.
Rallye Dakar není jen otázkou talentu či odvahy, ale především systematické přípravy a značných investic. ,,Dřete celý rok a ještě za to platíte peníze, které vyděláte. Platíte si svoje utrpení,'' říká s nadsázkou Klymčiw. Paradoxem je, že náklady na samotnou přípravu často převyšují výdaje spojené s účastí v závodu. ,,Když jsem dřel a jel jsem na Dakar, svému trenérovi jsem vykal. A když jsem se s ním šel rozloučit před odletem, tak on mi podal ruku a řekl: Tak ať se vám ta dovolená líbí. A musím říct, že ten Dakar byl vždycky snazší, mnohem snazší než ty tréninky, které on se mnou dělal.''
Klymčiwova příprava zahrnovala dvě fáze tréninku denně. V případě závodů v Bolívii, kde se jede ve výšce kolem 5000 metrů nad mořem, příprava vyžadovala i adaptaci na řídký vzduch.,, Někteří závodníci spí měsíc před Dakarem v hypoxickém stanu, nespí doma, ale ve výšce tří kilometrů, šlapou na kole s maskou doma u televize hodinu ve čtyřech kilometrech,'' vysvětluje Klymčiw metody aklimatizace, které mohou představovat další značné náklady pro závodníky.
Fyzická příprava jako klíč k přežití v extrémních podmínkách
Příprava na Rallye Dakar vyžaduje mimořádnou fyzickou kondici, zvláště pro jezdce v kategorii motocyklů. Ondřej Klymčiw popisuje rozdíl mezi běžnou představou o jízdě na motorce a skutečností závodění.
,,Kategorie motorek je vlastně gymnastika. Mnoho lidí si myslí, že na motorce se jen sedí a tahá za plyn, ale ve skutečnosti pracujete nohama, zády a celým tělem. Motorka se neřídí rukama, řídí se přenášením váhy,'' vysvětluje Klymčiw. ,,Musíte být naprosto soustředění každou vteřinu, třeba pět-šest hodin denně. Když ztratíte koncentraci nebo vidíte hůř kvůli nedostatku minerálů, můžete se zabít, protože jedete vysokou rychlostí.''
Extrémní klimatické podmínky představují další výzvu. vzpomíná na etapu, kdy bylo 52 stupňů ve stínu: ,,Přijížděl jsem do cíle a měl jsem zimnici, třásla mnou zima. Nepamatoval jsem si, kdy jsem naposledy pil. Bál jsem se pít i nepít, protože i z přepití můžete dostat šok. Ten den jsem vypil 14 litrů tekutin, a ještě mi dali půllitr infuze lékaři. Druhý den ráno jsem byl stále extrémně dehydrovaný a ty minerály už nikdy nedoplníte.''
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak vypadaly nejtěžší Klymčiwovy pády na Dakaru a jaké zranění si z nich odnesl?
- Jaké nebezpečné situace zažil na expedičních cestách v Maroku a proč tam již nechce cestovat?
- Jak se liší cestování po arabském poloostrově a v Jižní Americe z hlediska bezpečnosti?
- Proč závodníci v běžném provozu jezdí většinou pomalu a opatrně?
- Jaké konkrétní bezpečnostní zásady dodržuje Klymčiw při spaní ve stanu v divočině?