Mozek bez kyslíku začíná odumírat po pěti minutách. Přesto se v krizové situaci odváží pomoci jen každý pátý Čech. První pomoc stále obestírá strach, mýty a neochota zasáhnout. Lektor Václav Melka v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn varuje, že i malý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V rozhovoru odhaluje, proč Češi raději přihlížejí, jaké chyby dělají nejčastěji a proč technologie ani záchranka nestačí, když selže lidská odvaha.
Podle dat, která zmiňuje Václav Melka, v případě náhlé zástavy oběhu reaguje správně pouze každý pátý člověk. Tedy přibližně 20 %. Zbývajících 80 % buď přihlíží, nebo propadne panice.
„Lidé se bojí, že zraněnému ublíží. Ale i zlomené žebro je lepší než smrt. Prioritou je vždy okysličení mozku. To rozhoduje o budoucí kvalitě života," upozorňuje Melka. Když je člověk v bezvědomí a nedýchá, mozek začíná odumírat po 3 až 5 minutách bez kyslíku. Každá minuta navíc znamená o 10 % nižší šanci na přežití.
Navzdory těmto alarmujícím číslům zůstává první pomoc pro většinu populace okrajovým tématem. Nejčastěji se s ní lidé setkají během autoškoly, bohužel i tam jen kvůli testu. „Většina kurzů se bohužel omezuje na to, jak uspět u zkoušky. Neučí lidi zvládat stres a jednat v reálné situaci," doplňuje Melka.
Filmy jako škodlivý učitel: mýty z Hollywoodu zabíjejí
V praxi lektora první pomoci se opakovaně objevuje jeden fenomén: vliv popkultury. „ Lidé věří tomu, co viděli ve filmu. Ptají se mě, jak se píchá adrenalin do srdce jako v Pulp Fiction. To je naprostý nesmysl ," říká Melka.
Mezi nejčastější filmové mýty patří:
- použití defibrilátoru při tzv. „rovné čáře" (v praxi se používá při fibrilaci, nikoliv asystolii)
- vytahování jazyka rukou u člověka v bezvědomí
- vyvolávání zvracení při podezření na intoxikaci
- snaha změřit tep – přestože laici často cítí spíše svůj vlastní
Melka zdůrazňuje, že filmová dramaturgie sice vypadá dramaticky, ale v reálu vede k fatálním chybám. „ Měření tepu u krku je zbytečné a složité. Stačí zkontrolovat, zda člověk dýchá. Pokud nedýchá, přejdeme rovnou k masáži srdce," vysvětluje.
Tři kroky k záchraně života: Zastavit, zhodnotit, jednat
Představa, že někdo zkolabuje přímo před vámi, je pro většinu lidí paralyzující. První reakcí bývá šok a pocit bezmoci. Právě proto Václav Melka doporučuje jednoduchý postup, jak situaci zvládnout.
V první řadě je nutné se zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe. „ Zjistěte, co se stalo, zda vám nehrozí nebezpečí. Může jít o úraz elektrickým proudem, otravu plynem, nebo třeba konflikt v okolí," upozorňuje.
Pokud je situace bezpečná, je potřeba přistoupit k člověku, hlasitě ho oslovit a lehce s ním zatřást. Pokud nereaguje, následuje kontrola dýchání. Ucho přiložené k ústům a pohled na hrudník spolehlivě odhalí, zda postižený dýchá. V případě, že dech chybí, je nutné okamžitě zahájit masáž srdce.
Masáž se provádí stlačením hrudníku do hloubky 5 až 6 centimetrů, ideálně tempem 100 až 120 stlačení za minutu. „Nebojte se síly. Přirovnávám to ke stlačení jako když zmáčknete krabičku od cigaret. I pokud někomu zlomíte žebra, pořád mu zachráníte život," připomíná Melka. Právě včasná a rozhodná reakce často rozhoduje o tom, zda se člověk po kolapsu vůbec ještě probere.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak konkrétně reaguje dispečer linky 155 a jak vás provede první pomocí krok za krokem?
- Jak poznat, kdy je epileptický záchvat nebezpečný a kdy není potřeba volat záchranku?
- Co dělat, když někdo zkolabuje na festivalu a není nablízku žádný zdravotník?
- Proč jsou edukační komiksy efektivnější než letáky a jak je přijímají učitelé i veřejnost?
- Jak vypadá běžný den lektora první pomoci a jaké krizové situace už zažil na vlastní kůži?