Sjíždět na kole aktivní sopku, která chrlí kameny velikosti koňské hlavy. Hlídat se před 5000 medvědy v rumunských horách. A nechat se vrtulníkem vyhodit do divočiny s elektrokolem. To je běžný pracovní týden Richarda "Gaspiho" Gasperottiho, českého bikera, který se specializuje na extrémní adventure jízdy po celém světě. V rozhovoru pro pořad Přežít, který moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití v extrémních podmínkách, popisuje Gaspi, jak funguje helibiking v Rumunsku, proč pasteveckým psům ustřihují ucho, a co dělat, když vedle vás padají sopečné kameny.
Helibiking v Rumunsku: 5000 medvědů a hlídky po dvou hodinách
Richard "Gaspi" Gasperotti není běžný biker. Zatímco většina cyklistů jezdí po značených trasách, on se nechává vrtulníkem vyhodit do divočiny rumunských Karpat, kde operuje přes 5000 medvědů. "Zabrousil jsem do Rumunska a zjistil jsem, že tam operují kluci, kteří dělají heliskiing. Shodou okolností jsou podporovaní stejnou firmou jako já – španělskou značkou Mondraker. Slovo dalo slovo a začali jsme rozjíždět helibiking," vysvětluje Gaspi začátky projektu.
Helibiking znamená, že vrtulník odveze skupinu bikerů s elektrokoly vysoko do hor, odkud pak sjíždějí zpět. "Helikoptéra nás vyhodí někde opravdu vprostřed hor a my se vracíme. Jeli jsme přes mystickou horu Gugu, která je pro Dáky něco podobného jako pro nás Říp – tam přišli první Dáci, kteří založili Rumunsko. Byli jsme první lidi vůbec, kteří se dostali na elektrokolech na horu Gugu," popisuje hrdě jednu z expedic.
Proč zrovna elektrokola? Bezpečnost skupiny
Častá otázka zní: proč elektrokola, když můžete vyjet běžnými koly? "Kdo tam nebyl, tak neví. Přetraverzovat všechny ty údolí na normálním kole je náročné a nedáte takový kus cesty. Já funguju jako vysokohorský guide a musím být připravený. Elektrokola mi dávají jistotu, že tu skupinu dokážu udržet pohromadě," vysvětluje Gaspi praktické důvody.
"Když je každý na jiné fyzické i technické úrovni, jedni jsou naštvaní, že čekají na druhé, a druzí mají pocit, že skupina čeká na ně. S elektrokoly je dokážu udržet pohromadě. A máme na telefonu helikoptéru, kdyby se něco stalo," dodává.
Medvědi, vlci a pastevečtí psi: pravidla přežití v Karpatech
Amar Ibrahim, který se přežití v extrémních podmínkách věnuje profesionálně, se ptá na bezpečnost: "Setkal jsi se tam s nějakým útokem medvědů nebo vlků?"
Gaspi popisuje realitu rumunských hor: "Medvěda přes den nevidíte, ten vidí vás. Ale přebýváme v horském šale, srubu. Jsou tam dva šerpové s tisíc ovcemi. Ukazovali nám, že 300 metrů od nás medvěd skolil jednu ovci. Nikdo tam nechce spát venku přes noc."
Praktická pravidla? "Držíme hlídky, po dvou hodinách se střídáme. Určitě netahat s sebou klobásky nebo potraviny, které vyvolávají zápach – medvěd má čich až na několik kilometrů. Řešíme vítr, abychom mu nepřivolávali medvěda do spacáku."
Vlci jsou podle Gaspiho jiný problém. "Pokud vidíte vlka samotáře, je to v klidu. Pokud vidíte dva, už víme, že bude problém – dva znamená smečka a jsou na kontrolní hlídce."
A co pastevečtí psi? "Jsou to docela velká hovada, vycvičení. Je dobré slízt z kola. Oni vidí, že tam nepatříš. Po tobě jdou, ale jakmile vědí, že se zastavíš, nehrozí útok. Oni hlídají stádo."
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:
• Jak přesně funguje helibiking v rumunských Karpatech a proč je elektrokolo bezpečnější než klasické kolo při průjezdu divočinou
• Detailní příběh o sjíždění sopky Fogo v Guatemale, kde padaly kameny velikosti koňské hlavy a erupce přichází každých 20 minut
• Proč rumunští pastevci ustřihují psům jedno ucho a jak poznat, kdy je medvěd nebezpečný a kdy vlci tvoří smečku
• Jak si Richard Gaspi sám šije rány sterilní jehlou a nití v Maroku nebo používá vteřinové lepidlo na rány v terénu
• Jaké jsou konkrétní požadavky na účastníky helibiking kempů a proč na telefonu mají číslo na helikoptéru jako pojistku