Česká republika byla poslední zemí EU, která implementovala legislativu pro velkokapacitní bateriové systémy. Přesto dnes na trhu vznikají projekty o stovkách megawatthodin a investoři hovoří o boomu. V rozhovoru pro pořad Plně Nabito diskutovali Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie (AKU-BAT), a David Vodička, člen představenstva GAZ Energy, o budoucnosti akumulace, rizicích rychlých investic i o tom, proč se bez baterií moderní energetika neobejde.
Česko má podle Jana Fouska stále nejnižší podíl obnovitelných zdrojů v celé EU. Situace se však rychle mění. „ Byli jsme poslední zemí v celé unii, která implementovala legislativu pro bateriové systémy. Až hrozba žaloby ze strany Evropské komise donutila politiky k akci, “ upozornil Fousek.
Zatímco donedávna se v Česku stavěly bateriové systémy o jednotkách megawatthodin, dnes už existují projekty o kapacitě 100, 200 či dokonce 500 MWh. „ Největší systém měl 22 MWh. Nyní máme v přípravě projekty o celkovém objemu kolem 10 000 MWh, “ doplnil Fousek.
Byznys se probouzí: stovky MWh místo jednoho kontejneru
„ V době, kdy nás ze zahraničí poptávali po systémech o kapacitě 100 MWh, se v Česku stavěl jeden megawatthodinový kontejner – často navíc se zastaralou technologií, “ řekl David Vodička.
Dnes se situace mění. „ Vidíme projekty o 100, 300 či 400 MWh, které se začnou spouštět v roce 2026 nebo 2027. To bude pro českou energetiku obrovský posun dopředu, “ dodal Vodička.
Baterie nejsou „easy money“
Navzdory obrovské poptávce varují experti před unáhlenými investicemi. „ Mnoho investorů mimo energetiku slyší, že návratnost je krátká, a očekávají snadný zisk. To je ale omyl. Ne každý, kdo má kapitál, by měl stavět baterie, “ řekl Fousek.
Klíčové je podle něj plánovat na 10 až 15 let. Samotné služby výkonové rovnováhy, které mají kapacitu 900 MW v kladné a 300 MW v záporné regulaci, dokážou pokrýt jen část byznysového modelu. „ Pokud má někdo 200MWh projekt, musí hledat další zdroje příjmů, například spolupráci s agregátory flexibility nebo cenovou arbitráž, “ vysvětlil Fousek.
Legislativa: klíč k rozvoji
Velký posun přinesl balíček Lex OZE III, který poprvé ukotvil bateriová úložiště v české legislativě. „ Teprve nyní mají firmy jasně nalajnované hřiště, na kterém mohou podnikat. Čekali jsme na to osm let, “ připomněl Fousek.
Podle Vodičky je proces stále složitý a často i pomalý. „ Žádosti o připojení nebo povolení dokážou projekt zdržet o tři roky. Bylo by potřeba postup zjednodušit a zprůhlednit, “ řekl.
Současně ale upozornil na riziko „šedých dodavatelů“ bez zkušeností, kteří mohou poškodit pověst celého odvětví.
Stabilita sítě: baterie místo přečerpávacích elektráren
Bateriová úložiště dokážou řešit základní problém obnovitelných zdrojů – jejich nestabilitu. „ Baterie jsou v podstatě ekvivalentem přečerpávací elektrárny. Umožňují ukládat energii v době přebytků a využít ji, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr, “ vysvětlil Vodička.
Podle Fouska už dnes vidíme, že zapojení baterií snižuje ceny podpůrných služeb. „ Ve chvíli, kdy byly díky přeshraničnímu propojení trhů s regulační energií bateriové systémy a agregátoři flexibility z okolních zemí vpuštěni do české soustavy, ceny významně klesly. Cena podpůrných služeb hned po propojení klesla z 1 500 Kč/MWh na zhruba 250 Kč/MWh, “ uvedl.
Hrozby: regulace a závislost na Číně
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak přesně funguje agregátor flexibility a proč je pro investory klíčový?
- Jaké algoritmy a umělá inteligence se používají při řízení bateriových úložišť?
- Co znamená „chytrá energetika“ v praxi a jak ji firmy využívají?
- Jak konkrétně probíhá legislativní proces připojení bateriového úložiště?
- Které země v Evropě jsou pro české firmy vzorem v akumulaci energie?