#22 Godzilla Minus Zero: strach, který nepotřebuje překlad

Píše se rok 1949. Japonsko je dva roky po válce a dva roky po tom, co ho Godzilla srazila ještě hlouběji pod nulu. Lidé znovu stavějí domy, vracejí se do práce a zkoušejí žít obyčejný den. Křehký mír. A pak se na obzoru objeví nová hrozba. Oficiální anotace končí větou, která zní spíš jako varování než jako reklama: třetí šance už nebude.

Tak začíná Godzilla Minus Zero, pokračování oscarové Godzilly Minus One. Za kamerou je znovu Takaši Jamazaki. Tenhle text nic neprozradí: vychází jen z oficiální anotace a trailerů – žádný konec, žádné zvraty, ani jméno nové hrozby.

Fakta v kostce

* Film: Godzilla Minus Zero, pokračování Godzilly Minus One.

* Režie: Takaši Jamazaki.

* Česká kina: od čtvrtka 5. listopadu 2026 (podle oficiálního přehledu na Godzilla.com, Cinema City a Kinoboxu).

* USA, pátek 7. listopadu: 14,5 milionu dolarů včetně předpremiér (Deadline a Variety v sobotu upřesnily původních 13,5 milionu; TheWrap uvádí 14,7 milionu). Film běží ve 3 254 severoamerických kinech.

* Víkendový odhad: zhruba 31–32 milionů dolarů. Jde o sobotní odhady, definitivní čísla bývají v pondělí.

* Hodnocení: CinemaScore A (stejně jako Minus One); kritici 90–91 % podle TheWrap a Deadline (jednička 99 %); diváci na Rotten Tomatoes 96 %.

Čísla, která se hýbou pod rukama

Ještě nedávno vypadal výhled skromněji. Čtvrteční předpremiéry v Americe vynesly kolem šesti milionů dolarů a odhady na víkend se točily mezi 25 a 30 miliony. Pak přišel pátek. Deadline večer psal o 13,5 milionu za den, v čemž je započítáno 6,7 milionu z předpremiér, které běžely už od úterý. V sobotu ráno Deadline i Variety číslo zvedly na 14,5 milionu a víkend odhadly zhruba na 32 milionů.

Pokud odhad vydrží, půjde o největší domácí start hraného neanglického filmu v USA. Dosavadní rekord držel čínský Hrdina Čang I-moua z roku 2002 se 17,8 milionu dolarů. Minus Zero by ho tedy skoro zdvojnásobila. Slovo „hraného“ je tu důležité: absolutní rekord mezi neanglickými filmy, animované nevyjímaje, pořád drží Demon Slayer: Infinity Castle, který podle Deadline otevřel na 70,6 milionu.

Nejvíc ale překvapuje jiné číslo. Podle Deadline jde 74 procent víkendových tržeb z IMAXu a dalších prémiových pláten – statistika, jakou prý server ještě neviděl. Pro srovnání: u Odysseia připadlo na prémiové formáty 52 procent otevíracího víkendu.

A ti, kdo už z kina vyšli, ho dál doporučují. PostTrak hlásí 85 procent jednoznačných doporučení a 95 procent kladných reakcí.

Proč Amerika přijala titulky

Amerika není země, kde by se v multiplexech stály fronty na film v cizím jazyce; titulky tam bývají spíš překážka. Proč tedy právě japonská Godzilla?

Náš výklad má dvě části. Zaprvé: tohle není „cizí film“ v artovém slova smyslu. Je to Godzilla, značka, kterou znají dědové, otcové i děti, které vyrostly na hollywoodském Monsterversu. Lidé nejdou na japonské drama, jdou na krále příšer. Teprve v sále zjistí, že král zase mluví japonsky – a že jim to nevadí.

Zadruhé jde o důvěru, kterou si vybudovala jednička. Minus One nebyla jen další příšera, která shazuje budovy. Byla to poválečná tragédie, v níž se shodou okolností objevuje obří ještěr. A získala Oscara za vizuální efekty jako první neanglický film v této kategorii. Amerika tentokrát nešla do kina navzdory titulkům. Šla tam kvůli filmu a titulky brala jako daň, která se vyplatí.

Recept, který se dá zopakovat jen napůl

Minus One ohromila hlavně tím, jak vypadala vzhledem ke své ceně – obvykle se uváděl rozpočet mezi deseti a patnácti miliony dolarů.

Klíč vidíme v tom, že Jamazaki je režisér, scenárista i šéf vizuálních efektů v jedné osobě. Pro Filmmaker Magazine popsal, že záběr vidí už při psaní scénáře: ví, kterou část scény natočí, kterou postaví a kterou dotvoří v počítači. Hollywoodský režisér často čeká, až mu efekty dodá jiná firma. Jamazaki všechno rozhoduje v jedné hlavě. Je to jako stavitel, který si dům sám navrhne, postaví i zařídí, a proto ví, kterou zeď musí vyzdít z cihel a kterou stačí namalovat. Méně odpadu, méně nedorozumění, víc peněz vidět na plátně.

Má to ale háček, a ten je podle nás důležitější než technika. Jednička stála na úžasu: jak tohle mohli natočit za tak málo? U dvojky už úžas není překvapení, ale očekávání. Řemeslo se zopakovat dá – chytré triky i vyprávění o lidech místo o budovách. Pocit zázraku ale patří prvnímu filmu. Druhý musí nabídnout něco jiného: hlubší emoci, nebo větší vizi.

Drží laťku jedničky?

Český pohled nabízí Kinobox, který 7. listopadu zveřejnil recenzi s hodnocením 78 procent. Chválí, že Jamazaki svůj výborný první film nevyčerpal, ale tematicky ho rozšířil, a že v dobře ozvučeném sále vám párkrát spadne čelist. Zároveň film označuje za epický a překombinovaný, píše o přemrštěných emocích a o tom, že lidských příběhů je tentokrát víc a vyprávění se místy zamotává. Verdikt: velmi dobrá filmařská práce, která by s vyváženějšími lidskými liniemi mohla patřit k nejlepším sequelům. Takhle je „jen“ velmi dobrá.

Námitka: není té slávy až příliš?

Tady je fér se zastavit. Mluví se o historickém startu a o rekordu, přitom kritici jsou zdrženlivější než u jedničky a i vstřícná recenze mluví o překombinovanosti. Nehrozí, že z tržeb děláme důkaz kvality? To riziko je reálné – fronta před kinem není totéž co umělecká laťka.

Proti tomu ovšem stojí tvrdá data. I kdyby víkend přistál na spodní hranici odhadů, kolem 30 či 31 milionů, pořád by to skoro zdvojnásobilo rekord Hrdiny. To nejsou nálady na sociálních sítích, to jsou prodané lístky. A publikum dává dvojce stejné A jako jedničce, takže lidé nechodí jen ze setrvačnosti; odcházejí spokojení a posílají do kina další. Náš závěr: sláva kolem čísel je zasloužená jako kasovní příběh. Jestli je dvojka stejně dobrý film jako jednička, je jiná otázka.

Godzilla a mloci v jednom týdnu

Pro českého diváka má tenhle týden ještě jednu zvláštnost: ve čtvrtek 5. listopadu nepřišla do kin jen Godzilla, ale podle Kinoboxu i Mediomatu také Válka s mloky Aurela Klimta. Jde o kombinovaný hraný a animovaný film podle románu Karla Čapka z roku 1936. Scénář i režie jsou Klimtovy, mloka Andyho hraje Petr Čtvrtníček, kapitána van Tocha Jaroslav Dušek a továrníka Bondyho Robert Nebřenský. Do kin ho uvádí CinemArt, rozpočet se podle dostupných údajů pohybuje kolem 85 milionů korun.

Ve stejný týden tak dostáváme dvě odpovědi na otázku, co si počít s nestvůrou, kterou si lidstvo samo zavinilo. Japonská je tragická a monumentální a chce vás zamáčknout do sedačky. Česká je satirická a vynalézavá – podle tvůrců spojuje herce s ploškovou i počítačovou animací – a chce vás přimět přemýšlet, kdo je tu vlastně monstrum.

Pod dnem je ještě jedno dno

Čísla z tohoto textu berte jako zprávu z víkendu, který ještě neskončil, ne jako vytesaný pomník. V pondělí se mohou pohnout. Směr se ale podle nás nezmění: titulkovaná japonská Godzilla znovu ukázala, že velké kino nemusí být anglické, drahé a vykoupené hlučnou reklamou. Stačí, když vám na lidech i na příšeře opravdu záleží.

A ještě jedna myšlenka na cestu z kina. Vraťme se k úvodnímu obrazu: rok 1949, lidé, kteří chtějí jen obyčejný den, a na obzoru něco, s čím se nedá vyjednávat. Co když Američané nesedí u japonských titulků navzdory jazyku, ale proto, že tenhle strach žádný překlad nepotřebuje? Co když ta hrozba na obzoru není jen japonský příběh z roku 1949, ale pocit, který dnes zná kdekdo – že pod dnem je ještě další dno? Minus nula. Hollywood si dnes umí koupit spoustu efektů. Umí si ale ještě koupit důvod, proč se bát?

Celý rozhovor Robynsona a Sáry si můžete poslechnout v podcastu Filmopis.

Get full access to Filmopis.cz at www.filmopis.cz/subscribe