V případě útoku Ruska, přijde mobilizace, říká vojenský stratég

Na hypotetickou otázku, co by se dělo, pokud by armáda Ruska napadla Polsko, Slovensko či jinou zemi EU nebo Severoatlantické aliance, odpovídá v podcastu FinTag.cz Zdeněk Petráš z Univerzity obrany v Brně.

Podle něj by v tomto hypotetickém případě následovala reakce ze strany Severoatlantické aliance [NATO] a zemí Evropské unie. V rámci NATO takovou situaci řeší článek pět Washingtonské smlouvy a v rámci Evropské unie pak článek 42 Lisabonské smlouvy .

„Já osobně ale tuto variantu považuji za velice nepravděpodobnou, protože ambice Ruska jsou dle mého názoru jiné než reálný útok proti zemím Severoatlantické aliance,“ říká v podcastu FinTag.cz akademický pracovník Oddělení vojenskostrategických studií Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně Zdeněk Petráš.

Zároveň ale i vysvětluje, že pomoc NATO a ostatních unijních zemí napadané zemi by vždy musel podmínit jednomyslný souhlas všech zemí daných uskupení. Do jejich rozhodování by ale už nikterak nevstupovala Organizace spojených národů [OSN]. Případná agrese Ruska směrem například ke Slovensku či Polsku by se pak podle něj přitom již i přímo týkala i Spojených států.

„Vzhledem k tomu, že USA jsou členem NATO, útok Ruska by byl problém i USA. Tedy by se neopakovala situace z I. a II. světové války, kdy USA vstoupily do války až ve chvíli, kdy ty byly prakticky rozhodnuty,“ upřesňuje.

V případě útoku Ruska by došlo na mobilizaci

Zdeněk Petráš se z logických důvodů v podcastu FinTag.cz vyhýbá přímým otázkám, které míří na reálnou kondici armád zemí EU. Podle něj by ale v případě hypotetického ruského útoku hrály důležitou roli zejména armády Německa a Francie. Zejména ty dle jeho slov mají kapacitu pro vojenskou intervenci i mimo své území.

„Armády menších zemí, jako je například Česko, Maďarsko nebo Slovensko jsou relativně poddimenzovány pro případ potřeby obrany vlastního území. Ale to i proto, že spoléhají na společnou obranu v rámci NATO,“ vysvětluje.

Říká, že v případě napadení některé ze zemí NATO či země EU ze strany Ruska by došlo k intenzivní mobilizaci minimálně v těch zemích, které by se staly cílem útoku. Přičemž mobilizace by zahrnovala jak vojáky a civilní obyvatelstvo, tak i přechod na takzvanou válečnou ekonomiku.

„Tedy nedívejme se na tu situaci tak, že dnes tedy máme nějaký vojenský potenciál naší armády a armád ostatních evropských zemí, jenž se nám v současné chvíli může jevit jako nedostatečný. […] Potenciál té absolutní mobilizace by byl totiž takový, že by jednotlivé země de facto nechaly všeho a soustředily se pouze na válečnou ekonomii. […] A z historie víme, že reakce států a obyvatelstva je taková, že se dokáží v případě ohrožení účinně postavit nepříteli,“ vysvětluje.

Znovu pak zdůrazňuje, že klíčovou roli by sehrály se svou vojenskou a materiální pomocí i Spojené státy.

Na straně EU a USA je jednoznačná převaha

Zdeněk Petráš v podcastu FinTag.cz dál říká, že jakkoli se aktuální pohled na kondici evropských armád ve srovnání s vojenskou kapacitou Ruska nemusí jevit jako uspokojující, zdání může klamat. Argumentuje přitom... Více na FinTag.cz!!!