
Šikana se psy byla nejhorší, ruku jsem měl prokousanou do krve. Spal jsem dvě tři hodiny denně, líčí Větříšek

Dva opilí mazáci na nás mířili odjištěným a nataženým samopalem, v tu chvíli nevíte, jestli vás nezastřelí. Nejhorší ale byla aktivizace vojenských psů. Když se kutálíte z kopce s vlčákem zakouslým v ruce, nic příjemného to není, říká Lubomír Větříšek, který vzpomínky na základní vojenskou službu v 80. letech sepsal v knize Dva roky v hajzlu. Víc jak čtyři hodiny denně jsem za první rok nespal. Bral jsem to tak, že chlap musí něco vydržet, ale vzpomínám na to spíš ve zlém, dodává.
Celý podcast si můžete poslechnout na DVTV.cz!