Blízká setkání: Fotografka Libuše Jarcovjáková: To, že mě tenkrát nikdo nechtěl, byl vlastně největší dar

„Fotila jsem okrajová témata a vždycky zevnitř. Vždycky jsem byla součástí společnosti, kterou jsem fotografovala. Nikdy jsem nebyla jen chladný pozorovatel zvenčí,“ říká o své celoživotní tvorbě. Na rozdíl od mnoha kolegů, kteří se fotografováním museli živit a plnit zakázky, ona měla luxus, který se dnes už nevidí. „Měla jsem čas dělat věci pomalu, nikam nespěchat a nenechat se zdrtit kritikou. Moje fotografie měly díky tomu čas uzrát,“ myslí si.