Býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!

Žalm 27,9

Každý je strůjcem svého štěstí!

Tak to říká přísloví. A tak se mnozí snaží a jednají. S velkou námahou pracují na svém životním štěstí a na spasení své duše. Neuspokojí se rychle jen tak s něčím, nýbrž rádi za to také zaplatí. Nic si nedarují a nenechají si nic darovat, alespoň ne od Boha.

Věřící křesťané to vidí jinak. Uznávají Boha za Boha své spásy. Přestali být strůjci vlastního štěstí. Spíše úplně a zcela důvěřují Bohu, který dal svého vlastního Syna jako Spasitele světa. Na Něho vložil dílo na kříži na Golgotě. Tam Ježíš Kristus zemřel za hříchy všech těch, kteří Ho vírou přijmou. Toto spasení je jedinečné. Zahrnuje:

odpuštění hříchů,

smíření s Bohem,

obdržení věčného života a Ducha Svatého,

osvobození od každé obžaloby,

osvobození od věčného odsouzení,

budoucnost ve slávě nebe.

Tato záchrana je nezaslouženým darem. Bůh jej nabízí každému člověku. Jedinou podmínkou je, aby jej člověk vírou přijal. Ale k tomu člověk musí být ochoten ustoupit od svého vysokého mínění o sobě. Každý, kdo se pokorně dozná ke svým hříchům a vyzná je, zakusí všechna výše jmenovaná požehnání.

Kdo by toto nechtěl přijmout místo dalšího neužitečného namáhání!?