Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí. Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.

Marek 10,15; Přísloví 3,5.6

Je víra skok do tmy?

Ne, víra rozhodně není skok do tmy! Musí být ovšem založena na pevných faktech a věrohodném svědectví. Ty však musejí být zkoumány a přijaty každým, kdo si přeje obdržet spasení. Nikdo nebude moci nikdy obvinit Boha, že nedal jasný důkaz o své existenci. Na druhé straně musíme připustit, že naše vlastní myšlení nikdy nemůže plně pojmout, kdo Bůh je. Logická argumentace nás nikdy nepřesvědčí. Proto se Bůh Biblí obrací na naše srdce stejně jako na náš intelekt. Tak jako dítě důvěřuje vysvětlování svého otce, tak i my musíme přijmout ve vší jednoduchosti to, co Bůh zjevil. Spasení může být chápáno jako akt, ve kterém je zahrnuto naše svědomí, naše vůle a naše náklonnosti.

V očích těch, kteří hynou, je víra v ukřižovaného Krista bláznovstvím. Pro věřícího je to však jistota, která dává svobodu, když přesvědčuje srdce.

Nuže víra nezachraňuje kvůli tomu, že je tak harmonická nebo logická či přitažlivá nebo dokonce přesvědčující. Víra zachraňuje proto, že je to Boží nařízení. Bůh si přeje, aby všichni byli spaseni; proto všem přikazuje, aby činili pokání (srv. s 1. Timoteovi 2,4; Skutky 17,30). Kdo odmítne v Něho věřit, změnit svůj způsob života a obrátit se k Bohu, je ve skutečnosti neposlušný vůči Bohu.