Sazerac: Srdce a duch města New Orleans

Jeden koktejl vládne všem – tak nějak se dá vystihnout vztah obyvatel amerického New Orleans ke koktejlové legendě jménem Sazerac. Místní jsou na tento koktejl hrdí natolik, že jej zákonem prohlásili za oficiální drink jejich města. Možná si říkáte, co je na tom tak výsostného. Spoustu měst si za své symboly vybírá kde co. New Orleans je ale po desetiletí označován za „kolébku civilizovaného pití“.

Spjatost města s alkoholem je dána do jisté míry historicky. Kultura pití zde spočívala na francouzském a španělském koloniálním dědictví. Díky prosperujícímu přístavu byl New Orleans vždy metropolí překypující zbožím a lidmi z různých koutů světa. Návštěvníci se scházeli v místních nálevnách, debatovali a užívali si. S sebou si brali i své zkušenosti a očekávání kolem dobrého pití a dělili se o ně dál. Ne náhodou se tak v New Orleans zrodilo několik koktejlových receptů.

A nebyl to pouze Sazerac, který našel původ v tomto největším louisianském městě…ale i Brandy Crusta, Hurricane nebo můj oblíbenec Vieux Carré. Jen málokterý koktejl je ale tak spjatý s koloritem a historií města než právě Sazerac. A možná proto ho v roce 2008 senátor Ed Murray postavil nad všechny new orleánské drinky a udělal z něj oficiální koktejlového krále města. Pojďme se na něj tedy podívat.

Samotný název mi vždy asocioval sílu. On to také je silný drink. Říkala jsem si - jak se vůbec dojde k takovému názvu? V tomto případě za tím žádnou vědu nehledejte, ani hraběte, ani velkou kreativitu. Sazerac-de-Forge et Fils byla značka koňaku, kterou v půlce 19. století do New Orleans dovážel podnikatel Sewell T. Taylor. Asi si někdo říkáte: Moment! Do Sazeracu přece patří whisky. Proč by se měl jmenovat po koňaku? Tak co do něj patří? Whisky nebo koňak? To je otázka. Hned vysvětlím.

Slavný koňak Sazerac-de-Forge et Fils se podával ve slavném new orleánském podniku - Merchent Exchange Coffee House. Tamní barmani do něj začali přidávat absint a takzvaný Peychaud‘s bitters. Čistě lokální ingredienci new orleánského lékárníka Antoinea Peychauda, který jej původně vyvinul jako léčivý tonik. Drinku ale nechali název po výtečném koňaku. A byl dokonce tak populární, že celý podnik nakonec začal nést název Sazerac House.

Bar na přelomu 60. a 70. let 19. století ale koupil jakýsi Thomas Handy. V Sazerac House věřil tak, že v roce 1873 koupil práva i na onu ingredienci oblíbeného koktejlu - Peychaud’s bitters. Spolu s tím založil i samostatnou firmu – Sazerac Company – která mimochodem funguje dodnes a provozuje devět palíren.

Svou investici si ale poněkud nešťastně naplánoval. Právě v sedmdesátých letech postihla vinnou révu ve Francii epidemie mšičky révokaze. Ta způsobila naprostý kolaps francouzské produkce vína a tím pádem i koňaku. Jejich ceny šly tak nahoru, že Handy musel začít používat jako základ koktejlu něco jiného než Sazerac-de-Forge et Fils. Koňak tak nahradil pro Spojené státy typickou lihovinou – žitnou whisky. Název Sazerac ale zůstal. A právě v takové podobě byl popsán v barmanské příručce Williama Boothbyho The Worlds Drinks and How to Mix Them. A právě ta připisuje vznik koktejlu právě Thomasi Handymu.

Těžké chvíle tím však pro Sazerac neskončily. Nepříjemnost čekala i na další ingredienci. Samozřejmě na absint. Celosvětově úspěšné úsilí o absintovou prohibici je na samostatnou kapitolu. Když však jeho zákaz přišel v roce 1912 i do Ameriky, obyvatelé New Orleans opět hledali, jak situaci vyřešit.  Přišli tak s vlastní náhražkou absintu – anýzovým likérem Herbsaint.

Za ta léta měl tedy Sazerac mnoho podob a sama neumím říct, který z receptů se dá považovat za ten nejpravější. Je ale vidět, že lidé v New Orleans berou Sazerac jako značku. Svou značku. A jen tak ji zajít nenechají.