Negroni: Italská klasika, se kterou přišel sám hrabě

„Barmane! Potřebuji více alkoholu ve svém alkoholu.“ Přibližně touto větou prý hrabě Negroni „vynalezl“ před více, než sto lety jednu z elementárních součástí klasické barové kultury – koktejl Negroni. Lahodná klasika dnes, po éře barevných drinků s ovocem a paraplíčky, zažívá svou renesanci.

Abychom lépe pochopili, jak k sobě našla cestu vyvážená kombinace ginu, sladkého vermutu a bitters, musíme jít ale ještě trochu dál do minulosti. A to konkrétně do Itálie konce 19. století. Tehdy místní rádi zavítali při pozdním odpoledni do kaváren a na sklonku pracovního dne, ale ještě před tím, než zamířili na večeři, si dopřávali aperitiv. Populárním drinkem v 60. a 70. letech 19. století pro tuto příležitost byl takzvaný Mi-To. Nefalšovaně italský drink. Jeho název je vlastně zkratka dvou italských měst – Milána a Turína – rodišti nejznámějších aperitivů. V Miláně vzniklo hořké Campari a Turín je kolébkou sladkého vermutu Cinzano. Spojte tyto dvě ingredience, doplňte sodou a máte perfektní osvěžení pro parné italské odpoledne. Na přelomu 19. a 20. století si tento drink oblíbili zejména američtí turisté a expati. A to tak, že Mi-Tu se začalo postupně říkat Americano.

Základ už tedy máme. Jak se ale do toho všeho dostal gin a mohl vzniknout drink Negroni? Tady se konečně dostáváme k onomu hraběti – Camillu Negronimu. Stále zůstáváme v Itálii. Konkrétně v kolébce renesance - toskánské Florencii. První světová válka už je rok minulostí a sedíme v dnes už zaniklém Café Casoni. Hrabě Negroni si objednává klasické Americano. Po chvíli ale prohlásí, že „potřebuje více alkoholu ve svém alkoholu“. Poprosí proto barmana Forsca Scarselliho, aby mu při další rundě nahradil sodu ginem. A takto mělo vzniknout Americano podle Negroniho, které si našlo cestu i k dalším zákazníkům a dalších barů. Alespoň takhle popisuje vznik koktejlu Negroni kniha Sulle Tracce del Conte (Na stopě hraběte) od Luca Picchiho.

Kolem samotného hraběte Negroniho je navíc opředeno spoustu fantastických příběhů. Dlouhá léta měl strávit ve Spojených státech jako rodeo kovboj a gambler. K alkoholu tak měl velmi kladný vztah. Což naznačuje i dopis z roku 1920, který má podle Picchiho vznik drinku Negroni a tedy i tuto historickou anekdotu dokládat. Text psaní od jeho přítelkyně Frances Harperové z Chelsea v Londýně zachycuje její údiv, že hrabě Camillo je schopen vypít za jeden den více než dvacet Negroni.

Poměrně nedávno – v roce 2009 – se ale proti této teorii o vzniku slavného koktejlu ohradil Noël Negroni. Ten má za to, že vynálezce koktejlu byl jeho předek Pascal Oliver, korsický generál a hrabě z Negroni. Jeho varianta nám tak přesune vznik koktejlu mimo Itálii. Pascal Oliver Negroni měl podle něj prezentovat drink v důstojnickém klubu Lunéville v Saint Louis, francouzské kolonii v západní Africe. Zde Pascal Oliver sloužil mezi lety 1855 a 1865. V širším kontextu zdrojů se následně objevují domněnky, že koktejl vznikl při příležitosti svatby generála Negroniho v roce 1857. V takovém případě ale časově nesedí vznik drinku se vznikem samotných ingrediencí. Značka známého bitters Campari, která je jednou ze složek koktejlu, totiž byla založena až v roce 1860.

Se spory si ale milovníci tohoto drinku moc hlavu nelámou. Negroni byl například oblíbeným nápojem legendárního herce Orsona Wellse. V rozhovoru pro jeden ohijský list měl na adresu koktejlu Negroni říct, že má dokonalý balanc, protože bitters je dobrý pro játra, zatímco gin jim neprospívá. Drink se těší oblibě i mezi samotnými barmany. Například David Wondrich, autor knihy Imbibe!, vyhlásil Negroni za "nejvíce nepostradatelný koktejl na světě". Od roku 2013 dokonce Imbibe Magazine ve spolupráci s Campari slaví na začátku června takzvaný Negroni Week. Nejen, že se jedná o určitou oslavu drinku, ale i charitativní akci celosvětového rozměru. Do prvního ročníku se zapojilo jen několik desítek barů ve Spojených státech. Nyní je v rámci Negroni Week zapojeno celosvětově téměř 8 tisíc barů, včetně některých českých. Do loňského roku se díky němu vybralo 1,5 milionu dolarů pro desítky charitativních organizací.