Martini: Koktejlová ikona a symbol dobrých časů

Koktejlová ikona a symbol dobrých časů. Jinak se snad Martini ani nedá popsat! V průběhu minulého století se z něj vytvořil kult, který nemohl chybět v ruce někoho, kdo něco znamenal. Je to navíc asi jediný drink, který si v mysli vybavíme všichni stejně. V typické kónické skleničce, která po něm nese i jméno.

Jak říká David Wondrich, původ tohoto krále by si vyžádal samostatnou monografii, pokud by měl někdo vůli ji napsat. S jeho vznikem to není vůbec jednoduché. S jistotou ale můžeme říct, že Martini je pevně spjaté se samotnými počátky barmanství. Odborníci totiž jeho původ připisují hned několika barmanským pionýrům z druhé poloviny 19. století. V jejich příručkách najdeme vždy prchavé podoby koktejlu Martini, které nesly různé názvy i různé složení. Úplně první zmínka na koktejl skutečně nazvaný jako Martini se pak objevila v příručce barmana Henryho Wehmana z roku 1891. Kromě vermutu a ginu ale obsahovalo i sirup, bitters a citrusový likér curacao. Jeho chuť byla tedy velmi sladká a tím pádem i vzdálená od té současné.

Ještě chvilku totiž trvalo, než se recept na Martini vysušil do dnešní nejčastější podoby, tedy mixu ginu, vermutu a olivy navrch. Barmani se začali odkloňovat od sladkých chutí někdy na přelomu 19. a 20. století. Nejdřív zmizel z receptu likér curacao a cukrový sirup. Spolu s tím se začal objevovat i trend slaných ozdob. Oliva byla jednou z tehdejších možností a k chuti pasovala tak perfektně, že tam prostě zůstala.

Ještě jednu věc je třeba uvést na pravou míru. Párkrát už jsem se setkala s tím, že lidé zaměňují koktejl Martini a vermut Martini. Na baru se pak diví, co v jejich Martini pohledává gin. Dost možná jsou ale tito nešťastníci objetí chytrého marketingu. Sladký italský vermut Martini & Rossi se vyrábí od roku 1863, tedy ještě před příchodem koktejlu Martini. Někteří dokonce tvrdí, že název koktejlu je prostě odvozený od stejnojmenného italského vermutu. Obchodníci Martini & Rossi totiž tehdy silně propagovali suchou verzi koktejlu Martini. Přesto musím silně zdůraznit, že koktajl Martini je z velké části gin zakápnutý trochou vermutu jakékoliv značky. Má pěknou sílu. Až si tedy budete dopřávat koktejl martini nezapomeňte na citát spisovatelky Dorothy Parkerové: „Mám ráda martini, nejlépe dvě. Při třetím jsem pod stolem, při čtvrtém pod svým hostitelem.“

Nemůžeme se také bavit o koktejlu martini a nezmínit ikonickou vysokou skleničku s širokým kuželovým pohárem. Ostrá a nezdobná martini glass se objevila ve 20. letech 20. století a zpočátku se na trhu moc nechytla. Na koktejl martini se navíc vůbec nepoužívala. Když už, tak se z ní pilo šampaňské. Ve 30. letech se však společnost stočila k moderně, geometrické tvary a minimální zdobení přišlo do módy a až tehdy si k sobě v té době populární pohár a populární drink našly cestu. Přesto si k martini skleničce neodpustím malé rýpnutí. Barmanská legenda Toby Cechini, o kterém už byla řeč v díle o Comspolitanu, o martini skleničce říká, že je prostě ohavná a nepraktická. Všechno se z ní rozlije. Musím přiznat, že s jeho výrokem souhlasím. Faux pas v podobě převrhnutého drinku se mi stalo nejednou a martini sklenička byla pokaždé součástí incidentu.