Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Aplikace je ZDARMA. Váš email potřebujeme pouze k tomu, abychom vám mohli vybírat podcasty přesně na míru. Budete moci odebírat podcasty, hledat osobnosti a témata napříč podcasty, aby vám neunikl žádný zajímavý rozhovor.

Vyzkoušejte vaše osobní rádio. Děkujeme, Team Youradio Talk.

Obrázek epizody Gin&Tonic: Léčivá medicína anglických gentlemanů

Drinkologie

Youradio Talk

Historie

,

Gastro

Gin&Tonic: Léčivá medicína anglických gentlemanů

Obrázek epizody Gin&Tonic: Léčivá medicína anglických gentlemanů

Poslechněte si podcast

2. 6. 2019

4 min

O epizodě podcastu

Neexistuje snad sehranější dvojka než gin a tonic. Funguje jim to už po staletí a historii mají i navzdory své jednoduché mixologii bohatou a složitou. Takže ustup Romeo a Julie, tohle je příběh dvou chutí pro sebe stvořených, které na rozdíl od vás dvou zachránily spoustu životů.

Neexistuje snad sehranější dvojka než gin a tonic. Funguje jim to už po staletí a historii mají i navzdory své jednoduché mixologii bohatou a složitou. Takže ustup Romeo a Julie, tohle je příběh dvou chutí pro sebe stvořených, které na rozdíl od vás dvou zachránily spoustu životů.

Pojďme si ale v prvé řadě říct, jak a odkud se vůbec gin vzal. Možná vás to překvapí, ale ačkoliv si tento čirý destilát většina z nás spojí s Velkou Británií, svůj původ má v Holandsku. Tam se v 17. století ve městečku Leiden zrodil ještě pod názvem Genever. Za jeho vynálezem stojí Dr. Sylvius de Bouve, který ho původně zamýšlel jako léčivo. Genever, což v překladu znamená jalovec, se skládal z obilného destilátu a oleje z jalovcových bobulí. V průběhu třicetileté války s Geneverem přišli do kontaktu i britští vojáci, kteří mu přezdívali „holandská kuráž“. A to kvůli tomu, že neohrožená holandská armáda dostala příděl Geneveru před tím, než šla do boje.

Vojáci tento Genevre přivezli do Anglie, kde si recept trochu poupravili a začali destilovat obilí se všemi možnými bylinkami. A zde už mluvíme o britském ginu. Jeho obliba se najednou začala šířit jako požár – a to i díky své nenáročné a levné výrobě. Do roku 1750 Londýňané spotřebovávali více než 11 milionů galonů ginu ročně. Odhaduje se také, že až čtvrtina domácností si v britské metropoli vyráběla vlastní gin ve svých vanách.

Tohle všechno ale vedlo k epidemii extrémní opilosti v metropoli. Kriminalita rostla a společnost podlehla velké demoralizaci.  Situace si tak vyžádala vládní zásahy. Parlament mezi lety 1729 a 1751 schválil několik zákonů, které zakázaly výčep lihovin bez oficiální koncese a výrazně zdanily výrobu ginu. Postupem času se z něj tak stal nápoj gentlemanů.

Své špatné pověsti se pak gin definitivně zbavil po roce 1857, kdy Britové kolonizovali Indii. Právě tady se dostávám k tomu, za jakých okolností k sobě gin s tonikem našli cestu. Na začátku jsem totiž nežertovala, když jsem řekla, že gin a tonic společně zachránili spoustu životů. Jednou to prohlásil i sám Winston Churchill.

Britští kolonisté a přistěhovalci se v Indii brzy po jejím obsazení začali potýkat s malárií. Tehdy se k prevenci této nemoci používal chininový prášek, extrahovaný z kůry chinovníku. Problém ale byla jeho extrémní hořkost. Britové proto začali tento prášek míchat se sodou a cukrem. Vznikla tak toniková voda, kterou si velmi rychle začali míchat s oblíbeným ginem. Tato kombinace tedy byla nejen vítanou medicínou, ale i osvěžujícím nápojem během horkých indických dnů.

Vám, kdo jedete na tropickou dovolenou, ale rozhodně nedoporučuji užívat v dnešní době gin a tonic jako antimalarikum. Tonic byl v období britského kolonialismu infuzovaný chininem o dost více, než je dnes. Nyní byste museli vypít 67 litrů gin-toniců za den, aby byly dávky chininu dostatečně silné k prevenci malárie.

Na druhou stranu se dnes nikdo nezdráhá pít samotný tonik. Toniková voda se stala o dost chutnějším a rozmanitým zbožím. Výrobci ji ochucují zázvorem, citrónovou trávou, granátovým jablkem, a dokonce i čokoládou. Chuťové variace ale hledejte i v ginu. Například Hendrics gin infuzují okurkou a růžovými lístky, Sipsmith má ve své nabídce gin infuzovaný čajem Earl Gray, tajnou zbraní německého Monkey 47 jsou zase brusinky. Není tedy jen jeden gin a tonic. A pokud tomu nevěříte, zkuste zavítat do španělských barů, kde tento nápoj v posledních letech pozvedli na novou úroveň. Zde se nebojí vybočit. Kromě citronu nebo okurky vám do sklenice gin a tonicu může přistát i koriand, skořice, pepř, maliny nebo petržel. Zdobení se snaží přizpůsobit na míru konkrétním ginům a tonicům. Ani tento základní koktejl nemusí mít jen jednu tvář. Jde tedy jen o to experimentovat a najít si svou oblíbenou kombinaci.